Balada o rytíři Kosu

Stanuly armády před branou hradu
rytíře Kosa jež smělou měl bradu
Přestože zbabělý lid se skryl do hnoje
statečný rytíř sám vyrazil do boje.

S sekerou a řemdihem mezi jízdu vtrhl
muže po jednom zabil, válečný vůz zvrhl.
Z válečných oří doň kopími bodali
pod ranami jeho jak zralý klas padali.

Když sto mužů porazil na hlavu
a vrhl se hrdinně bít se do davu.
Pěšáci; hoplíti, žoldnéři, rytíři
mysleli že jeho hněv mečem usmíří.

Krtev tři dny tiše zem skrápěla
než vítězná trubka Kosova zapěla.
Rytíř se na hrad k své paní vrátil
vyčerpaný se do postele sklátil.

Rozlícená žena nad blátem v hradě kleje
ke spícímu rytíři s dýkou v ruce spěje.
"Za ty tvoje boje a nepořádek v domě
budeš odteď bydlet v čistém černém hrobě"

Tak největší z hrdinů
zhynul rukou ženy
zpívá o tom starý bard,
šeptají v řekách pěny.