O VŠ Kaličské

Trip on the Trip

O VŠ Kaličské

      Byla to čtyřposchoďová budova, na kterou někdo kdysi přistavěl další dvě patra. Vedle vchodu visela původně bílá, nyní rezavá tabulka s modrým nápisem: "VYSOKÁ ŠKOLA KALIČSKÁ, KATEDRA OMAMNÝCH A PSYCHOTROPNÍCH LÁTEK" "Stavím se tam, možná najdu něco zajímavého." pomyslel jsem si a vešel. Vrátný zvednul hlavu: "Konečně jste tady, už na vás čekají" Než jsem se stačil vzpamatovat, už mě táhnul ke dveřím. Otevřel je,strčil mě dovnitř a já ještě zaslechl: "Posluchárna 12, dveře 424b, 3. patro." Stál jsem u paty schodiště.

      Na obě strany se táhla dlouhá chodba, lemovaná dveřmi. Vyšel jsem do třetího poschodí. Našel jsem dveře a vešel dovnitř. Okamžitě mě uhodilo přes nos silné aroma ganji. V lavicích seděli povětšinou celkem pohodáři, rámus, který se z místnosti ozýval před mým příchodem se ztišil na pouhý hluk, který je slyšet ve škole o přestávce. Na tabuli bylo napsáno téma přednášky, PAPÍRY. "Zdravim, lidi, jsem Blaz. Nemám nejmenší tušení, kdo tady měl dneska být místo mě, proč jsem tu já, ani kdo jste vy, ale když už jsem tady, tak toho využijem. Co víte o papírech?" "Dávali si je hipíci." "No, není to tak úplně pravda, ale uznávám. Co dál?" "Je to čtvrtka s vobrázkem, namočená do LSD." "A ví někdo, jaká látka je LSD?" "Kyselina." "Znáte někdo historii LSD?" Těsně vedle mě se od tabule odrazil joint a dopadl mi k nohám. Zvednul jsem ho, lehce oprášil a odpálil. Potáhnul jsem a zeptal se: "Docela dobrý, čí to je?" Nikdo se nepřihlásil. "No, to je stejně jedno," odložil jsem špeka do popelníku na katedře a pokračoval:

      "Teď vám řeknu pár nejdůležitějších bodů z historie LSD. Poprvé ho připravil Albert Hofmann v roce 1938. V roce 1943 omylem požil malou dávku LSD, bylo to vůbec poprvé, kdy člověk vyzkoušel jeho účinky. V roce 1947 Werner Stoll publikoval první článek, pojednávající o účincích LSD. Roku 1949 Dr. Max Rinkel přiváží LSD do Spojených Států. V roce 1952 Charles Savage vydává článek o léčení depresí pomocí LSD. O rok později je v Anglii otevřena klinika, používající LSD. Nezávisle na tomto projektu bylo ve Spojených Státech podáno několika osobám LSD bez jejich vědomí v rámci projektu MK-Ultra, který byl financován CIA. Roku 1962 Kongres schvaluje nová pravidla bezpečnosti při užívání drog. Následující rok se LSD objevuje na ulicích v podobě tekutiny. Rovněž se poprvé objevuje v médiích. Roku 1966 je LSD zakázáno v Kalifornii, ostatní státy následují příkladu o rok později. Až během 70. let se objevuje LSD v podobě, jakou známe dnes."

      Pohulil jsem si ze špeka a pokračoval: "Teď přijdou na řadu fakta. Jde o jednu z nejčistějších drog, během několika hodin dojde k rozložení a vyloučení odpadních látek. Po několika dnech již není možné najít v krvi ani v moči stopy LSD. Nezpůsobuje škody na organismu, narušuje však chemickou rovnováhu v mozku. Vyvolává realistické halucinace. Nikdy nesmíte zapomenout na několik věcí: 1) Je to jenom papír. 2) Než ho sežerete, musíte si uvědomit, že to nemusíte přežít. 3) Papír je takový, jaký si ho uděláte. 4) Každý papír je jiný." Potáhnul jsem ze špeka a pokračoval: "Tak, to by mohlo stačit. Dost teorie, přejděme k praxi. Kdo z vás už papíra zkoušel?" Několik rukou se váhavě zvedlo. "Dobře. Tak teď všichni pojďte dolů. Ty," ukázal jsem na jednoho, "to máš celé na povel. Vy ostatní zajistěte okna a nedovolte nikomu se k nim přiblížit. Je to sice jenom 3. patro, ale nechceme žádný průser." Otevřel jsem skříňku, která se ukázala být ledničkou, a našel plata papírů. Byla předem naperforovaná a celkem kvalitní. Naporcoval jsem je a začal rozdávat. Dáte si je pod jazyk všichni najednou. Vaším úkolem bude zapsat dobu, kdy to najede, stavy, které prožijete a čas trvání. Dobrou chuť." Dveře se rozletěly. Dovnitř vtrhnul vyšší muž v bílém plášti a řekl: "Blazi, co tady děláš? Zrovna jsem měl mít přednášku o LSD." "Zdravim Capaqu," odpověděl jsem, "právě jsem ji dokončil. Hádám, že tak do hodiny už všichni budou vědět, co to je papír."

      Opustil jsem posluchárnu a zamířil ke schodům. Kolem proběhla skupina lidí. "Rychle, musíme ji zachránit!" volal jeden. "Dělej," zakřičel na mě, "tohle je pohotovost!" Rozběhnul jsem se za nimi, mířili do šestého patra. Tam se skupina zastavila před velkými protipožárními dveřmi. První je rozrazil a mě uhodila do nosu vůně moc kvalitního skunnera. Všichni se vrhli ke kytce, nad kterou blikalo červené světlo. Vedoucí vytáhl z kapsy poskládaný kus papíru. "Napadly ji nějaký breberky, má nenahraditelnou cenu, je to místní unikát, tuhle odrůdu musíme zachránit." Začetl se do seznamu: "Budeme potřebovat postřikovač, roztok 42b, možná ještě 24d a jako nouzové řešení 91 z trezoru." "91 přece zabije i kytku." namítnul někdo. "To vím, ale nemůžeme dovolit, aby se ty potvory rozšířily na ostatní." Ukázal na mě: "Ty půjdeš udělat roztoky, tady je kód od počítače." podal mi proužek papíru, na kterém bylo napsáno 42e8h. "Laborka je v přízemí, dveře 042a." dodal ještě, když viděl moje váhání. "A dělej, nemáme času nazbyt!" Rozběhnul jsem se do laborky a zkusil počítač. Byl zapnutý, ale čekal na heslo. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem ho rozluštil. Našel jsem složení roztoků a namíchal je. Už jsem se chystal vyrazit zpátky, když počítač zapípal. V systému vnitřní pošty byla zpráva: "Potřebujeme ještě 34a." Našel jsem ho, namíchal a běžel nahoru. Tam byli všichni shromážděni kolem nemocné kytky. "Sláva!" zvolal jeden a podal mi rozprašovač, "Zkus ten první." Nasadil jsem ho a začal likvidovat malé broučky. Někteří okamžitě umírali, ostatní si postřiku moc nevšímali. "Dělej, Všechny je sejmi!" povzbuzovali mě. Vyměnil jsme nádobky a pokračoval. Po třetím postřiku už zůstalo na kytce jen pár potvůrek, ty jsem zničil zbytky roztoků. "Hurá!" "Sláva!" "Dokázali jsme to!" "Dejte pryč ten sajrajt!" "Zachránili jsme ji!" "Dem na brko!" křičeli jeden přes druhého. "Chlape, bez tebe bysme to nezvládli," plácnul mě přes záda jeden, "a kdo vlastně seš?" "Blaz. Vrátnej mě nahnal do 424, asi si mě spletl s přednášejícím." "Nojo, Capaq se zase někde zakecal, pořád chodí pozdě. Co měl dneska?" "LSD. Udělal jsem jim menší přednášku s praktickou ukázkou. Touhle dobou už asi vůbec nebudou vědět. Hele lidi, já musim letět." "A kam razíš?" "Tak různě, kam mě nohy a papír zanesou." Někdo mi podal větev obalenou palicemi. "Ber, zasloužil sis to, nebeyt tebe, netušim, kde bysme tenhle hybrid sháněli."

?2003 Blaz - blaz42@atlas.cz - uto.no-ip.org

Edit 17.12.2010: Tuto povídku najdete také na http://triponthetrip.com, kde budu pokračovat v psaní dalších příběhů. (Blaz)