Vzpomínky

Vzpomínky

  Vzpomínky máme všichni... na místa, kde jsme něco prožili, na dny, kdy se něco stalo, na pocity...  I ona svoje měla. Na lásku, na smrt, na štěstí, na bolest a na pláč... Někdy se v nich topila a nevěděla jak od nich, nevěděla jak z nich. I když už byly minulostí, stále patřily k jejímu životu a nemohla je hodit za hlavu. Ty střípky minulosti byly její součástí a současně byly věcí, která ji nejvíc štvala na ostatních. Nemohla se smířit s tím, že stejně jako ona se zaobírá svou minulostí tak ji mají i ostatní. Že i oni mají kus sebe.
  Občas chtěla žít přítomností. Chtěla na všechno zapomenout, žít okamžikem. Potom zjistila že není šťastná. Nemůže zapomenout na sebe ani na ostatní. Na svou lásku, na svoje lásky, nynější, budoucí i minulý. Chtěla vědět, že někoho milovala a někoho zradila... chtěla si pamatovat první drogovej úlet, první sex i první pusu. Zároveň chce milovat a žít. Vědět, že pro někoho stojí dát život a někdo si zaslouží nenávist a možná taky odpuštění, chce vědět, jak je dobře po dlouhým běhu i znát pocit po dočtené knížce...

Věděla že chce. A byl to super pocit.

 Vzpomínky jsou kusem nás... Neměli bysme zapomínat.