Hra na pravdu

Hra na pravdu

Uléháme spolu ke spánku. Máš zavřené oči. I mně se pomalu klíží oči po rušném pracovním dni. Přesto i dnes mám náladu  na svou hru na pravdu. Povedu monolog, který se odehraje jen v mé mysli a k tvým uším nedolehne ani zbloudilé slůvko. Pokládám svou hlavu na polštář těsně vedle tvé. Tlumená zář pouliční lampy dopadá k nám oknem na tvou tvář a já tě mohu pohodlně pozorovat, jak usínáš.

Zavírám své pravé oko a opět tě vidím. Má paní, světlo mého života. Stýskalo se mi. Jsem rád, že jsme se opět našli. Dlouho jsem na tebe čekal. Byl jsem smutný, když jsem o tebe přišel a naše malá drobotina mi moc chybí. Děti nedostanu zpátky, ale aspoň ty ses ke mne vrátila. Můžeme pokračovat tam, kde nás zlý osud rozdělil. Nebude to stejné jako minule, ale přesto důvěrně známé a uklidňující.

Mé vidoucí oko se zase otevírá a iluze tupozrakého levého oka se rozplývá jako dým hnaný vzduchem rozmarným vánkem. Teď vidím jiný obraz. Křivky tvého těla mne však nezmatou. Vím, že jsi to ty, má věčná láska provázející mne staletími. Jsme to stále my. Ztrácíme se jeden druhému, abychom se zase našli.

Nezapomeň, co jsi mi slíbil. V příštím životě se sejdeme na tom hezkém rozcestí, jak jsem ti ukazovala, abych na tebe nemusela čekat třicet let jako tentokrát. Bylo to dlouhé čekání a hledání. Málem jsme se minuli. Tápala jsem. Milosrdná ztráta paměti z minulého života mi nedala naději, že existuješ a že se nebudu muset dalším životem potácet bez souputníka, který mne bude provázet v dobrém i zlém.

Tenhle život je pro nás odpočinkový a budeme tu jen sami pro sebe. Žádné potomstvo se kolem nás nebude batolit. Neboj, nebudu tě tentokrát nutit plodit děti. I když říkáš něco jiného, vím, že v tobě přetrvává šok z hrůzostrašné ztráty v předposledním životě. Musela ses dívat, jak je krvavě vraždí a ani miminko v peřince neušetřili a nakonec sťali i tebe pološílenou mateřskou bolestí.

Nebyl jsem tenkrát doma, ale vyprávění očitých svědků téhle události mi udělalo hlubokou a nesmazatelnou jizvu do srdce. Mne čekal ještě dlouhý život, ještě šedesát let osamělé pouti světem. Miloval jsem tě tak, že jsem se po tvé smrti  vzdal všech svých hmotných statků a nebylo jich málo. Byl jsem úspěšný mladý muž, který věděl jak se postarat o svou rodinku, aby netrpěla nedostatkem. Pak jsem se stal tulákem bez domova. Dnes to není důležité.

Teď jsme tady! Zase spolu! Ty a já. Já a ty. My. Spánek už mne zmáhá a tak se k tobě přitulím a zašeptám do ticha: "Dobrou noc, pane." Ty mi z polospánku zabrumláš odpověď: "Dobrou, má paní." Tak tedy dobrou noc, miláčku. Zítra je taky den.