2.den

Jak se vám líbi moje 5 roku stará povídka?

 Druhý den chtěl Honza vstát brzo ráno,aby stačil uklidit dřive,než jeho host vstane.Ikdyž si nařídil budík na 6 hodin ráno,host už byl dávno vzhůru.
 Honza si promnul oči a zeptal se:"jakto,že už jste vzhůru?"
 John odpověděl:"já patřím mezi lidi,kteří vstávají brzo ráno a vůbec jim to nevadí."
 "A já kvůli uklizení vstávám tak brzo."
 "Tak klidně spěte dál a nenechte se rušit,já se zatím poohlédnu po vašem městě."
 "Jo,abych před vámi nevypadal tak blbě,vemte si tamhle z tašky zpeněženky nějaké peníze."
 John s usměškem odpověděl:"Jen abych neurazil",a vyndal z peněženky sto korun.
 John si vzal nahradní klíče a vyšel ze dveří,které za sebou potichu zavřel, aby neprobudil svého kamaráda ještě víc.Ikdyž obvykle chodil po schodech,jel tentokrát výtahem,to aby se podíval na techniku této dimenze.
 Po otevření výtahu se mu naskytl nepěkný pohled na počmarané zdi výtahu sprostými slovy.Každý jiný člověk z jeho dimenze, by se štítil do takového výtahu vůbec vstoupit,natož v něm jet několik pater,ale John byl John a né někdo jiný navíc už prožil horší chvíle v jiných dimenzích,třeba v 24.tam bylo popsané a posprejované každé místečko.Než dojel do přizemí,stačil zapnout svůj notebook,vyťukat desetimístný kód a zapsat si údaje o výtahu.
 Když vyšel z šestnácti patrového paneláku,rozhlédl se kolem sebe,ale kromně paneláku,cest,trávy s povalujícimi odpatky,nic neviděl.Proběhl se k rohu nejbližši ulice,kde se znova rozhlidnul,ale se stejným vysledkem.
 Zahořkle přišel ke stanku s hamburgry a párky v rohliku."Prosím jednoho hamburgra super",objednal u prodavačky.Kuchař za ní vyndal z mrazničky plátek hovězího masa,který hodil nas připravenou rozkrojenou housku a dal ji upéct do mikrovlnky."Zachvili bude",oznámila prodavačka.Za tu chvíli si John prohlédl stánek byl posprejovaný ruznými barevnými nápisy,některé z nich byly i sprosté.
 Když dostal hamburgra,už se o stánek nezajímal,ani o cestu po které šel,což asi byla chyba,protože do něj vrazil jeden opovažlivec z bandy skinhedů hterá ho míjela.
 "Co děláš vole",ozval se škaredý mladík se strašným učesem.
 "Ty jsi do mně vrazil,spiš by ses mněl omluvit a ne nadavat",bránil se John.
 Skin se otoči na kamarády a povida jim:"vrazí do mně a ještě je drzý,to chce nakladačku,žejo kluci."
 Skin se zelenýma vlasama odpovída:"jasně že jo,daš mu ji sám nebo ti máme pomoct ?"
 "Jasně že ho zmaknu sám,takové jako je on bých zmaknul i pět najednou."
 "Prosím nechte mně dám vam penize",prosi John,přitom otevíra svůj kufřík a škvirou vněm hledá nějaký v našem svěťe neznámy předmět.
 "Myslí si že se z toho vyplatí par pětkama"
 "Ne,to si nemyslím",přitom mu vrazí pěsti přímo do nosa.Nos udělá křup a šereda se pořadně lekne."Aby jste si nemohli stěžovat že jsem vás zmlátil, použiju todle",z jeho ruky vyšlehne rozvětvený blesk a zasáhne všechny jejich kovové ozdoby.
 Skini zůstanou ležet a John jde v klidu dál.
  

---