Zrození páně Bookkeeperovo

Zrození páně Bookkeeperovo

„Mamááá,“ vykřikl novorozenec a začal něuvěřitelně vzlykat. „Nebojte se paní Bookkeeperová, to je normální, že mimina takhle řvou. Mimochodem, už jste absolvovala náš kurs?“
„Jéžiš majá, co byste to po mně nechtěl! Nejdřív jedno a pak přeci to druhý, néé?“
„Ale jistě! To já jen tak, aby řeč nestála. A co pan táta, už dorazil?“
„Ó, ten bídák lenivej, ten určitě eště sedí na svym zadku v ňáký tramvaji, jak ho znam.“
„Ták tady máte miminko. Ruku hezky pod hlavičku. Ne sem, tadyhle. Tak je to správně. Už jste si vybrala jméno pro toho vašeho synáčka?“
„Méno, méno. No vidíte, na to sem eště nepomyslela. Pojmenujem ho po mym dědečkovi. Bude se menovat Jake. Jake Bookkeeper,“ prohlásí žena na lůžku.

Po 18 letech...
„Nazdar Jaku!“
„Nazdar Michaeli. Tak co, jak se vede. Jak to de s Irene?“
„Jó, de to fakt fešně.“
„Dávej si na to s ní bacha. Nevíš co z toho může bejt. Povídá se, že prej po ní kouká říďa.“
„Tak říďa, jo? Tak uvidíme, kdo s koho.“
„Hele, nic si s říďou nezačínej! Víš, jak bejvá zřízenej...“
„Buď v pohodě. Všechno mam v kabátu. Na mě si ňákej nemožnej říďa nepříde.“

O týden později již Jake Bookkeeper přestal býti studentem Vysoké vojenské školy. Asi za to mohla ta dívčina, kterou tak miloval. To ona ho zradila a utekla s ředitelem.
Netěšil se domů. Doma ho táta seřve, co to dělá, že se neudrží na blbý vojenský škole. Ach jo, co si teď počne. Půjde snad už do práce? Toho se Jake bál nejvíc.
Když doráží exstudent Bookkeeper domů, táta řve jako blázen. Říká mu co: „Co to děláš? To se neudržíš ani na tý zatracený vojenský škole? Co teď chceš jako dělat?“
„Já chci na účetnictví,“ říká Jake Bookkeeper potichounku, jakoby pro sebe.
„Tak mladý pán by chtěl na účetnictví! Slyšíš to maminko? Tenhle spratek malej, co ho vyhodili z vojenský chce teďka na účtárnu! To si ze mě asi děláš srandu...“
„Ale tati,“ skáče mu Jake do řeči. „Já za to nemůžu,  že říďa je blb. Von se zabouch do tý stejný holky, co já, a proto mě vykop.“
Táta chvíli přemýšlí.
„No, když si myslíš, že to vzládneš... Dělej si, co chceš,“ prohlašuje táta, načež opouští místnost.
Bookkeeper si pomyslí: „Zřejmě mu začíná fotbálek, jinak by se nedal.“

O 5 let později...
„Měl bych zavolat Irene. Schválně jestli na mě ještě nezapomněla,“ pomyslel si Jake, procházeje se po pokoji. On na ni nikdy nezapomene.
„Nazdar Irene, tady Jake,“ mluví Jake do telefonu.
„Nazdar,“ ozve se ze sluchátka.
„Mohli bychom se vidět? Tedy tím chci říct, jestli máš eště něco s tim říďou.“
Ve sluchátku se ozve praskání.
„Hele, ty fracku, nech Irenku konečně bejt. Přestaň jí volat a zmiz z jejího života. Už tě nechce ani vidět.“
V Bookkeeperově sluchátku se najednou ozízá: „Tů, tu, tů, tu, tů.“
Jake se dostal do opravdu špatné nálady. Každý den na ni myslel, spřádal plány na jejich budoucí život a teď tohle. Ne, to si on nenechá líbit. Vzláště když teď vystudoval účetnictví.
Zvedne sluchátko a vytočí číslo.
„Prosim,“ ozve se mužský hlas ze sluchátka.
„Vyzývám tě na souboj,“ říká Jake.
„Hmmm......Dobrá. Ať už má Irene od tebe konečně pokoj.“
„Zítra ve 12:00 v Central parku. Čekam tě tam.“
„Platí.“ Opět to nebyl Bookkeeper, kdo ukončil hovor.

„Půjdeme každý 30 kroků, pak se otočíme a naráz vystřelíme. OK?“
„Jo. Proč nepřišla Irene?“
„Jen by se zbytečně bála. Radši jsem jí to neřekl.“
„Raz, dva, tři, čtyři, pět.......“ počítá Jake Bookkeeper až do třiceti.
„Třicet,“ vykřikne Jake, otočí se a rychle vystřelí na svého bývalého ředitele. Ten také vystřelí.
Ředitel to koupí do břicha. Jake byl kdysy opravdu dobrý střelec a co se jednou naučí, to už nezapomene.
Náhle se v jeho noze ozvívá palčivá bolest. Avšak on ji ignoruje a dál střílí do ředitelova těla. Už tu bolest nemůže vydržet. Náhle se mu zatmí před očima a Jake se svalí na zem.

Probouzí ho pláč. Pomalu otevírá oči a snaží se vstát. Spatří nedaleko od něj Irene, jak klečí u ředitele.
„Tys ho zabil! Zabils ho,“ křičí Irene na Jaka. „Je mrtvej!“
„Pojď ko mě, pojď, má lásko. Založíme spolu rodinu, budeme mít spoustu dětí a na tenhle okamžik zapomeneme. Irene!“
„Ty vrahu! Jak se opovažuješ! Zabils mi milence a teďka si mě chceš vzít, nebo co? Táhni ode mě. Zmiz mi z očí.“
Tak takto končí páně Bookkeeperova první a také poslední milostná pletka.