Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAž na kost prosvícení
20. 12. 2003
4
0
291
Autor
dismorphia
Máš dřevěná křídla
pevně v rukou vyhublá stehna
tváře
na hlavu padla
mrákota ze sna
záře
nahých prstů zručných
desatero - zvučných
Snad je to příliš
Asi málo tajíš
Možná příliš bolíš
Po staletích ani stopy
hlas jen tichý
ke mně jdoucí
nepřicházející
Čekám tam s hynoucí kyticí
tak kde jsi? Se svou medovou svící
muflonšnek
26. 12. 2003
mně se to líbí po to "tajíš" , pak už jsem asi stejně uťáplá jako katugiro...
Za začátek *
nemám rád tahle věčná "-cí" a také nemám rád atrofovaná stehna... mám rád zvučné nahé prsty a dřevěná křídla...
:)