SCHOULENÁ

Jsem hluchá

Jsem slepá

Nic necítím

O ničem nepřemýšlím

Podívej

jaká květina tu vzrostla

odhodlaná žít

kvést

a čekat

Hlupáku

Mečem a ohněm jsi zaútočil

na trní a kopřivy

její obrany

a s tím jsi spálil i ji

Přehlédls srdce

křehčí než květ bílé lilie

a duši plnou fialek

Sršni s motýlími křídly

přilétáš bezhlučně

Spoutáváš

a Tvá slova jsou bodavá

Zraňují

Neříkej nic

Mám z Tebe strach

Už se bojím znovu zvednout hlavu

Nevyčítám

Nevysvětluj

Schoulená za polorozbořenou zdí

odkvetu

s poslední prosbou na rtech

Neubližuj mi

prosím