nestačí jen chtít

začalo sněžit.

sníh.

jako přikrývka

čeká na mé

myšlenky.

někdy bych chtěl

jít pryč.

vzhůru do lesů.

lehl bych si do závějí.

a mlčel.

všichni by mlčeli.

všechno by mlčelo.

jen tiše ležet.

když vločky

se tiše vkradou

do mých snů.

zahodil bych společnost.

zahodil bych všechny lidi.

do dálky.

a zmatený dav

stojí před lesem.

přes cestu spadl strom.

a na něm

velká cedule.

Inventura!

dnes zavřeno.

sám na světě.

poušť plná sněhu.

poslouchal bych

tichý šepot spadaného listí

ukrytého v závěji.

smutnou píseň

bílých borovic.

a kolem by prošlo štěstí.

táhlo sáňky.

smálo se.

a lidé o mně napíší:

že jsem se pomátl.

že jsem byl nebezpečný svému okolí.

že je dobře, jak jsem se ztratil všem z očí.

a ten kdo si to

přečte řekne jen:

ANO.

ale vůbec nepochopí,

že jsem jen chtěl,

aby mne svět měl rád.