Písmák Proč se učit zájmena???
Jak se učit zájmena (tázací)
Kdo. Klidně se mi svěř, jsem jedno velké ucho.
Co. Že nevíš.
Hvězdička
Hvězdička
Točí se obloha,
točí se stráně,
jedna ta hvězdička
Jenom trochu vzpomínání
Jenom trochu vzpomínání…
Dlouho jsem neseděla nad napsáním jenom pár souvislých vět, až dnes. A asi zase jenom proto, že je tu opět nový rok, tentokrát sdalším pořadovýmčíslem, číslem 2004. Ani nevím, co to číslo vsobě nese, co symbolizuje, a asi je to vlastně jedno. Je nový rok, ten starý pohřbený a zavalený miliónem hliněných vzpomínek odešel s gejzírem půlnočních ohňostrojů.
***
Žádní lidé nejsou stejní,
nejvíc se však liší:
Fyzikáři, matikáři,
chemici a mniši…
Odevzdaná
Odevzdaná
tábor se ponořil do řeky snění
všichni tu někde jsou
nikdo tu není
Po ránu
Po ránu
Ušmudlané slunce
protáhlo si paže,
kuchařka nám milá
Dešťová idyla
Dešťová idyla
kap kap
déšť si zpívá
stany jak malé hrady
Pod polštářem
Pod polštářem
Zdá se mi.
Můj plachý bílý sen.
O doufající tváři.
Černobílý motýl s barevnými křídly
Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
směji se do krve a pláči kapky krve.
A Bohem opuštěn a Boha opustiv,
píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ…
Hliník a hliník
Hliník a hliník
Můj bývalý spolužák Hliník se stal velmi známou osobností, což pěkně naštvalo nás, ostatní pilné studenty, kteří měli touhu stát se proslulými lékaři, právníky nebo ještě známějšími politiky. Zvýšky našich snů jsme spadli na tvrdou zem, ale spovoláním instalatéra nebo čističe veřejných kanálů musíme být spokojeni. Hliník chtěl být Hliníkem asi tak, jako čtyřletá holčička maminkou. Jenže maminka je maminka a Hliník je Hliník.
Lesní ukolébavka
Lesní ukolébavka
Tiše, tiše,
spánek jde blíž,
svým klíčkem otevřel
Nenávratnost blízka
Nenávratnost blízka
Vzpomínky vtiskly mi polibek
Na moje čelo
Snad se mi tehdy ještě chtělo
Moje cesta
I cesta může být cíl.
O. Janota
Studené slunce pomalými tahy maluje na jarní modrou oblohu rudé červánky, den se chýlí k západu. Sedím na pohodlném, houpavě uspávajícím sedadle oprýskaného automobilu.