Dialog

                                Dialog

„Tak krásné oči máš,

a jím se zabýváš?

Vždyť on si vlastně neváží Tě

Vždyť on je ten,

Kdo trhá nitě!!!

Tvůj táta říká

„Nech ho jít,

ty nemůžeš s ním šťastná být!“

Tak otevři už oči,

To není žádný zločin…“

Ach moje hlavo jediná,

Ba ani já nejsem nevinná.

Čtyřikrát já jsem ho zranila,

Naději jeho jsem zabila.

Byla jsem šťastná,

Bez závazků,..

Však přišly časy krutých hlásků.

I když tak pravilo moje srdce,

Ta slova píše tužka v mé ruce.

Mé srdce pak velmi plakalo,

A Tebe zase hledalo.

Možná jsi věděl sám,

Co v té době udělám!

Využil jsi bolesti mé.

A pak zase utěšils mě…

Všechno se náhle změnilo,

Mé srdce zase ožilo…

Od té doby patří Tobě,

Však bojím se,

Že skončí v hrobě…

Já nechci s tebou jenom spát,

A celou noc se milovat.

Což Těžké je se zeptat mě,

Jak žiju?

Jak mi vlastně je?

Což popraská Ti kůže,

Když doneseš mi růže?

Já sakra nechci ten Tvůj plat!

Chci jenom…

Aby měls mě rád!!!!!!