Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMt 6:1-4
Autor
eŠtoky
Byl sličný rytíř v lesklé zbroji
Tak šlechetný a vznešený.
Zlatem, stříbrem se vždy strojí.
Je jak moudrý tak i učený.
I chování je prostě skvělé,
Proč nepokleknout, vzdát mu čest.
"Sire odpusťte mé mluvě smělé,
Má úcta k vám ta pravdou jest."
Když vznešený té řeči slyší,
Pýchou dne se jeho hruď,
Teď připadá si lepší, vyšší.
To v pořádku je, suď jak suď.
Však jiný, neméně tak vznešený,
Přes své brnění ze zlata,
Si vzal šat, prostým lidem nošený,
Samé bláto samá záplata.
Ten, když slyšel slova chval,
Skryl a odvrátil svou tvář.
Nejradši stál by opodál,
Proto skryl své zbroje zář.
Tento žebrák vznešený,
Snad nevyvolá v nikom zlost.
Na rukou má být nošený,
Však vsadil na ctnost, na skromnost.
Třetí z vznešených tak bratří,
Stejné rysy oni nosí,
I jemu chvála jistě patří,
Třetí jako druhý také bosý
Rád odívá se v hadrů cáry,
Jen zlehka kryje zbroje své.
Ten šat jen lehký oblak páry.
Je to ale tolik zlé?
Když lidu chválu slyšet může,
Zapírá, však napřímí se.
Cestu zdobí lístky růže,
Vždy lidem rád tak podřídí se.
Ač v hadru cár vždy oděn jest,
By každý poznal jeho ctnost.
Ty hadry věru jsou jen lest,
Chce být vzýván za skromnost.