Odvykací...

Korálky svých velkých bolestí

pověsím si na krk

Pak se projdu po náměstí a vystavím je na odiv

náhodným známostem a setkáním

Strčit je do šuplíku

až budou dostatečně okoukané

Zanadávám si na romantické snílky

Jak můžou být tak slepí, když mně se bortí svět?

Byla jsem taky snílek s ideály

Na začátku je to vždycky takové

Ale konce jsou v převaze

Odevzdaně si zapálím poslední Startku

s vědomím, že čekám na lepší zítřky

A taky si musím koupit nový balík

Pošetile házím budoucnost za hlavu

a užírám se minulostí

Jednou ráno si řeknu

Co to proboha děláš?

A přestanu kouřit, stýkat se s pochybnými existencemi,

psát  vzkazy, básně, SMSky, dopisy (a hlavně sobě po duši),

hledat nové lásky

Ale hlavně přestanu mít ráda

Třeba to potom bude jednodušší