Mintové útočí

Kapitán galéry Terranského impéria Iewe Kowalski seděl mlčky ve svém křesle na můstku a do bočních opěrek klepal e-knihou. „Jak to vypadá Chermerová?“ zeptal se unuděně. „Jako vždy, pane. Válka je v plném proudu a my se tady kroutíme nudou,“ odpověděla navigátorka  Carmen Chermerová. Iewe se znechuceně podíval na omšelou e-knihu a pak se obrátil na kormidelníka. „Harigene, vezměte to kolem toho asteroidu ještě jednou a pak nás nasměrujte na základnu.  Pro dnešek končíme.“ Harigen kývl na znamení souhlasu a začal zadávat změny kursu do systému autopilota  lodi. „Pane?“ podívala se Carmen tázavým tónem na Iewa. „Do Lorelusu má  letět nějaká loď?“ Kapitán se zarazil. „Proč se ptáte?“ „Protože zhruba jedna AU od nás se právě otevírá skipovací portál,“ odpověděla Carmen. „Cože?… ..Čas příletu?“ vykřikl překvapený Iewe. „Asi tak deset minut. Podle velikosti červí díry je to něco většího, možná torpédoborec,“ odpověděla snaživě. „Nic jsem přiletět nemá!“ vyhrkl naštvaně Iewe. „Zburcujte posádku! Střelci zaujmou pozici ve svých věžích. Probuďte piloty a ať jim obsluha letové paluby nachystá stíhačky. Možná že se půjdou trochu proletět.“  Carmen se naklonila zpět ke svému pultu a křičela pokyny do interkomu. „Dejte mi velitele wingu!“ křikl kapitán. Na pultu před ním se rozsvítila obrazovka. „Co si přejete, kapitáne?“ promluvil obraz Arlinga Meriho, velitele wingu. „Senzory ukazují, že se k nám skipem blíží neohlášená loď. Buďte v pohotovosti,“ sdělil kapitán Arlingovi a vypnul interkom. „Všichni se připravte na možnou bojovou akci.“ Oznámil posádce na můstku. Pak se otočil na Carmen a nuceně se usmál. „Vypadá to, že se čas nudy prolomil.“

Plukovník Arling, volací jméno Řezník, spěchal přes letovou palubu k jeho letounu. Jako velitel wingu sice mohl zůstat v středisku řízení letových operací, kde by byl stranou od všeho nebezpečí, ale on se vždy považoval za stíhacího pilota. Vyhřátá kancelář s neomezeným přídělem vody do sprchy mu nikdy nevoněla. Nechtěl, aby ho strčily někam do štábu na nějakou ospalou planetu mimo válku. Nejlíp se cítil ve svém orlíkovi.

Doběhl až k němu a zkontroloval podvěsy, aby zjistil, co mu mechanici vybrali za zbraně. „Nevěříte mi?“ zeptala se hlavní mechanička jeho stíhačky Jennit Rollingová. Utíkala hned za ním a teď naštvaně sledovala, jak Arling obchází letoun a hledá pihy na její práci. Když Rollingovou spatřil, usmál se. „Desetiletá válka mě naučila dělat tři věci! Neopíjet se krásou vesmíru uprostřed bitvy, zkontrolovat zajištění kalapultáže, abych se nerozmázl při nasedání o strop hangáru, a za třetí, zkontrolovat si podvěsy!“ „Rollingová se usmála a odklusala do opačného koutu hangáru.

Arling vylezl po žebříku do kabiny. Jeden mechanik mu zapnul pás a slezl dolů, aby odtáhnul žebřík. Arling stiskl tlačítko a překryt kabiny se automaticky uzavřel. „Tady řízení letového provozu! Máte zelenou na katapult na trojce.“ Arling poznal hlas Jennit. „Rozumím Rollingová,“ odpověděl a spustil tah motorů na půl procenta, aby se doploužil k výletovému tunelu číslo tři. Se vzlety stíhaček to bylo vždy těžké. Když letouny v počátcích vesmírné éry startovaly ze silovým polem zastíněné dráhy, byla letová plocha velice zranitelná a jakmile selhalo ochranné pole, nastala okamžitá dekomprese. Když pak udělaly hangáry uvnitř lodi, byl problém propojit je s vnějškem. Nejlepší řešení se nakonec nabídlo v podobě výletových a vletových tunelů.

Arling zkontroloval funkčnost letounu diagnostikou systémů a když bylo vše v pořádku, zastavil letoun nad úchytem katapultu. Ten magneticky přisál stíhačku k sobě. Arling zablikal předním reflektorem na mechaniky, že je vše připraveno ke vzletu. Mechanici přikývli a spustili katapult. Kvůli malému průměru a velké délce tunelu bylo nebezpečí, že pilot nezvládne udržování tak přímého kursu a zavadí křídlem o stěny. Mohl se tak zničit letoun a zablokovat tunel na několik hodin, což by se mohlo stát v bitvě osudným. Proto se letouny dostávali ven s pomocí katapultu, který jel tunelem připevněný ke dvěma kolejnicím. Tím se nebezpečí minimalizovalo.

Katapult vystřelil a jel po kolejnici, dokud  nevyplivl letoun na vnějšku lodi. Arling spustil motory, aby získal dostatečnou rychlost. „Tady Hlavní Gratulant zbytku uvítacího výboru,“ promluvil do vysílačky a sledoval odpočet vzdálenosti mezi jím a skipovacím portálem neznámé lodi. Ta se měla  již každou chvíli vynořit.

„Tady gratulant dva,“ ohlásilo se Arlingovo číslo. Kvůli vzájemnému krytí se stíhačky párovaly. Bylo to taky z toho důvodu, že kondenzátory laserů jednoho letounu nestačily na vyřazení štítů a prodrání pancířem nepřátelského letounu. Proto letěli stíhačky po dvou. První vyřadila štíty a poškodila letoun, drhá ho potom dorazila.

Postupně se ohlásili všichni členové modré perutě, kteří letěli na stíhačkách F-117/Rapier. Poté se začaly hlásit Hellcaty žluté perutě. Červená a zelená peruť se Scmitary a bombardéry F/A-76 Longbow se ohlásila jako poslední. „Zadejte kurs tři, tři, nula. Hellcaty poletí první. Za nimi já s Rapiery. Scmitary se budou držet zranitelných bombardérů.“

Arling viděl, jak se dvě a půl světelné sekundy od něj otevřel skipovací portál. Po chvíli z něho začala vyplouvat loď. Dodal motorům svého Rapieru spěšně ještě jeden zášleh a vypnul je.

Celá útočná formace nyní letěla konstantní rychlostí tři sta kilometrů v sekundě. Drželi rádiový klid a s vypnutými motory a bez používání aktivních senzorů nyní vypadali jako trosky, nebo asteroidy.

„Swalow volá hlavního čmuchala, ozvěte se!“ Arling měl v tu chvíli chuť rozmlátit Kowalskému hubu. „My držíme, nebo spíše jsme se pokoušeli držet rádiový klid, kapitáne!“ štěkl naštvaně do vysílačky. „Přijímáme identifikační signál,“ ignoroval Iewe Arlingův tón. „Je to nákladní loď Terranského impéria. Míří k loděnicím na Bristolu.“ „Co máme tedy dělat. Vracíme se?“ zeptal se zklamaně Arling. „Ne. Něco se mi na tom nezdá. Žádná loď ohlášená není a podle snímků z fotokulometu nemá poškození, kvůli kterému by musela předčasně opustit stanoviště.“ „Takže máme zůstat venku a z povzdálí sledovat?“ „Správně! Swalow končí vysílání.“ Hlas Iewa utichl a Arling přetlumočil vzkaz velitelům jednotlivých perutí. Sledoval, jak se tečka znázorňující nákladní loď, mění z červené na zelenou, což znamenalo, že senzory stíhačky zachytili přátelský identifikační signál. Cvrnkl jemně do páky přípusti paliva, aby letěl trochu rychleji a nechal se unášet setrvačností na kolizní kurs s přátelským plavidlem.

„Vypouštějí stíhačky!“ křikl Arling do vysílačky. „Vidím,“ ozvalo se Arlingovo číslo, poručík Keith Cobb, volací znak Had. „Ale počkat! Rozdělují se. Míří na loděnice i na nás.“ „Sakra!“ ulevil si Arling. „Tím falešným signálem získali čas. Nespěchali jsme rychle k nim, ale drželi jsme se v zadu a oni jsou teď moc blízko k loděnicím na to, abychom to tam po zničení první vlny stíhaček stihli včas.“ „Tak se rozdělíme!“ „To je blbost!“ řekl po chvilce uvažování. „Mezi námi a útočnou vlnou na loděnice, je ta jejich loď. A myslím si, že to náklaďák není. Může to klidně podle počtu letounů být křižník. Když se rozdělíme, bude nás moc málo na to, abychom zaměstnali jeho obranu a zbytek mohl proletět k Bristolu. Museli bychom letět oklikou a to bychom nestihli včas.“ „A co chceš dělat? Moc času na uvažování nemáme!“ zeptal se nervózně Had. „Povoláme si   sem Swalow. Bude nám pomáhat. Vybojujeme tak tuto bitvu rychleji a napadneme křižník. Nepřátelské letouny se doufejme stáhnou. Ale jestli jsou to sebevražední maniaci, a nebo když jim nedojde ,že se bez křižníku odtud nedostanou, budeme všichni čistit boty hlavounům na velitelství ozbrojených sil v nějakém zapadákově.“ „Rozumím,“ odpověděl Had profesionálně.

 „Řezník Arling volá velitele perutí!“ zařval do vysílačky. Když se ozvala major „Dýka“ Parisová, velitelka červené perutě Hellcatů, sdělil jí svůj plán. Rozkázal, aby Scmitary, pod velením Cetrin „Jaguár“ Infremové letěli na pomoc Rapierům a Hellcatům. Christopher „Blombometař“ Makchovitz zůstal s bombardéry vzadu.

Nepřátelské letouny se zvolna blížily a na předním průhledu Arlingovy kabiny bylo vidět jak se sem tam rozsvítí a zhasne nějaká hvězdička, jak Mintští piloti upravují kurs.

Arlingovi letouny se roztáhly do veliké podkovy, kterou měla Swalow uzavřít a odříznout jim tak možnost útěku zpět. Bohužel Swalow byla ještě dost daleko a ani při výkonu 1500km/s , nebylo jisté že dorazí včas.

Všechny Arlingovy letouny už byly zataženy do boje. Přestože měl přesilu Třicet na Dvacet, nepadl zatím ani jeden nepřátelský letoun. Spoustu z nich už bylo poškozeno, ale drželi. „Jestli to takhle půjde dál, přijdeme o celé loděnice,“ řekl do vysílačky a zamyslel se. „Ruším nařízení o šetření řízených střel. Prostě ty hovada zlikvidujte!“ zadíval se na displej. „Hade? Vezmem si toho v sektoru tři , pět , osm.“ „Rozumím, kryju tě zezadu,“ odpověděl.

Bitva se odvíjela dobře, avšak příliš pomalu, což dělalo Arlingovi veliké starosti. Ztratil ze svého wingu dva Scmitary. Oba piloti se naštěstí katapultovali. Spoustu jeho strojů bylo těžce poškozeno, takže museli přistát na Swalow, což bylo uprostřed bitvy „o hubu“. Mintové měli těžší ztráty. Šest letounů bylo zničeno, tři měli vyzkratované zbraně i motory. Ostatní letouny byly většinou každý těžce poškozen. Arling už dnes taky jednoho dostal, což ho uklidnilo, protože by byla ostuda, kdyby on, jako velitel wingu a tím pádem teoreticky „nejlepší“  nikoho nesundal.

Právě teď si podával druhého. Had mu ho už nachystal, ale ztratil při tom štíty, takže se odebral na Swalow, aby mu to alespoň provizorně sflikovali.

Arling kroužil kolem letounu a sem tam vystřelil. Mintský pilot stál téměř na místě, otáčel se podle Arlinga a snažil se ho zasáhnout předsazeným výstřelem. Arling najednou prudce zpomalil přímo naproti nepřátelského letounu a udělal rychlý přemet zespoda za záď onoho letounu. Ocitl se hlavou dolů oproti původní poloze. Nyní seděl přesně za ocasem Mintské stíhačky a v zaměřovači měl zarámovanou jeho pravou trysku. Prudce zrychlil a za neustálého bičování paprsky do nepřítele, odpálil IFF střelu. Sotva raketa opustila jeho letoun, už vyhledával na obrazovce nový terč. Za ta léta už věděl, že paprsky na chvilku vyřadí štíty a než stačí pilot přesměrovat tok energie, vlétne mu mezi trysky raketa. Nepřátelský letoun pohltila koule rozpínajícího se plynu. Jas byl v jednu chvíli tak silný, že se Arlingovi ztmavil překryt kabiny, aby chránil jeho zrak. Vedle něj vykvetla další exploze a pak další a další, jak se do bitvy zapojovaly útočné a obrané lafety Swalow. Pro poškozené nepřátelské letouny to byla katastrofa. Ve vesmíru vířily celé roje IFF střel, které galéra vypouštěla.

„Nepřátelské letouny na ústupu,“ sdělil Arlingovi kapitán přes spojovou linku. Zbylých šest letounů se pomalu odpoutávalo z boje a mířili zpět ke své lodi. Arling zformoval perutě a vyrazil za nimi, tentokrát i s bombardéry.

Ztratil další dva stroje i s piloty. Swalow opouštěli poslední stíhačky, které doplňovali výzbroj, palivo a které potřebovali narychlo „zazáplatovat“ nějakou věc. Dohromady měl k dispozici třicet tři letounů, plus tři letouny, které zatím nebyly schopné letu.