Paladin

               Kdysi dávno žil paladin, chete-li, rytíř. Procházel krajem, poznával lidi a hledal v nich dobro. Jednou dorazil k jeskyni, kterou nikdy předtím neviděl ani o ní nikdy neslyšel v žádných příbězích. Nahlédl dovnitř ale neviděl nic než jen tmu. Udělal dovnitř několik kroků a všiml si, že se chodba stáčí doleva. Náhla uviděl dívku. Strnul. Znal ji, cestoval s ní, když jel několik dní s jednou karavanou. Byla to obyčejná venkovanka jakých je mnoho. Ale teď byla v jiné situaci. Měla na sobě oslnivě bílé šaty a na krku měla malou decentní korunku veliké ceny. Když se ale paladin zadíval pozorněji, všiml si, že něco není v pořádku. Seděla strnule a kolem ní po eklyptických drahách létaly provazce stínů. Popošel k ní, ale ona se vždy vzdálila o tolik, o kolik se k ní přiblížil. Muž znejistěl a otočil se k východu z jeskyně. Nebyl tam! Příliš pozdě si uvědomil svou chybu. Zatímco se díval na kamenou stěnu, přemýšlel. Jestliže zmizel vchod a ta dívka je ve stínové kleci, musí tady být někdo, kdo ji tam dostal.. nějaký strážce. Otočil se zpět k dívce.

Uviděl ji. Stála před ním asi dvacet metrů. Stínová postava v kutně s kápí. Obličej nebylo vidět, ale měla oranžově žhnoucí oči. Paladin se zatřásl pod náporem hnusu. Přiblížil se k postavě, ale ta se ani nehnula. "Aha, neublíží mi, ale nedovíl mi odejít ani se přiblížit k té dívce."

               Plynuly týdnu ale jemu připadaly jako měsíce... Paladin musel kvůli docházení zásob něco udělat. Dlouho ani neviděl slunce a mnohokrát ho od šílenství zachránilo pouze modlení ke svému řádu. Paladin sebral všechny své síly a vstal. Podíval se na stínovou postavu. Nepohnula se za celou tu dobu. Pouze oči vypadaly, že na paladina hledí z každého úhlu.Muž rázně vykročil proti postavě, poté začal klusat. Několik metrů před postavou vytáhl svůj krystalový meč z pochvy a prudce se rozběhl na svého nepřítele. Zakřičel a do toho křiku dal veškerý svůj život, svou odhodlanost skončit tohle věznění. Poslední metry urazil jako ďábel. Napřáhl se mečem...

               Okamžik předtím než šepel dopadla, se stínová postava ropadla na prášek a na zemi zůstala ležet v celku jen kutna.

Paladin opatrně zasunul meč do pouzdra a překročil kutnu. Vykročil k dívce. Eklyptické stíny byly pryč. poklekl vedle ní a viděl její profil. Byl úchvatný. Přestože seděl těsně vedle ní, neviděl pořádně její oličej. Věděl, že je krásný, ale byl zahalen mlhou. Paladin nechápal.

Dívka se začala ztrácet. Rozpouštěla se ve vzduchu jako kouř... Všude kolem se začalo ozývat drmolení a posměšky démonů v zapomenutých jazycích. Paladin se zmateně rozlhížel kolem sebe. Pochopil. Věděl s čím má to dočinění. Teď se chtěl přesvědčit. Zvedl se ze země a rozeběhl se ke kutně ležící několik metrů za ním.

               Těžce dopadl na zem vedle ní a zběsile ji začal prohlížet a prohledávat. Našel to.

Ve stejném okamžiku když na límci přečetl slova "JSEM STRACH", jeskyně zmizela a kolem se objevovalo údolí bez lidí a živé přírody....