Ona - JÁ???

Co ktomu? Prostě tma...

Sedí... samotná... je ticho... úplné ticho... zima... jen malinký kousek její duše je ještě nepoškozený... tou tmou... malinký... tak moc malinký kousek... ach... Nic nevidí... je jí zima... tma a ticho prostupuje celým jejím tělem... třese se... cítí se strašně... snad je to ta tma a zima... na které si již pomalu zvyká... Ne... nesmí si zvykat... ale co má tedy dělat? Když dovolila svému nádhernému snu odejít... tak ji opustil... a ona trpí.... už nikdy ho nezíská zpět... nevrátí se... už nikdy... Rošiřují se jí zorničky... teď už velmi nápadně... Mohla by i rozeznat obrysy těles,ale jakých? Je tam přeci tak sama... tak moc sama... Zvykla si na tmu... ale zima ji pohlecuje.... stále víc... Ruce s prsty bez špetky citu si pokládá mezi prokřehlá stehna... Usíná...

---