Bizarní

Bizarní pohled na scénu dáva za pravdu vlastně všem těm, kteří tvrdí, že tahle společnost je prohnilá, a při tom je vlastně jenom stupidní. Dva milióny let evoluce, aby sme se mohli spláchnout se splaškami svých mozků. Přiběhla jsem zmáčená od strachu k tajemné komnatě. Zabouchala jsem na obrovské železné vrata ve jménu lidské přirozenosti po šíleným útěku ze šílený doby, sa marně pokouším najít vhodné vysvětlení. Chci se odhalit, svlíct se sama před sebou a nalít si šálek teplého čaje. Cítím hluboké a nemé volání o pomoc, jakoby se duch tvořivosti bouřil a volal mi naléhavě. Kto z vás by byl v tu chvíli doma, ochoten zvednout sluchátko a nekřivě vypovídat o svých neřestech, činech z milosti a lítosti, z vroucné lásky k blížným svým, které nadovšetko milujeme, milujeme jak pokřivené zrcadlo, nastavené na monogamní lásku, vy ste nejkrásnější královno moje,sobecká.

Ochotna podříznout tu drzou krásou, která oslepuje natolik,že ji nejste schopni ani letmě ve snu zahlídnout, leda ani ve snu, královno moje všemohoucí. Dobrou noc, jděte už spát. Ráno ovšem patří nám bláznum. Sme ochotni převzít moc ve fiktivním království, oddat se svému pánovi, bezbožne se pro něj rouhat. Sme ochotni podstoupit to všechno jen pro jediný záblesk slávy, odrazený Artušovým mečem na druhý konec druhýho světa. Jak hluboce sme ochotni klesnout, aby se dostavil očakávaný výsledek? Asi hodně.

Procházím kolem vás denne, vím to, plížím se vám pod oknama a cítím vas jak pes cítí lovnou zveř. Tak co mi na to povíte? Máte skvělý prostor na vyjádření, nevidím vás.

Ach, bože, jak bych chtěla. Dotknout se vás aspoň jednou. Jednou jedínkrát pohledět do vašich očí. Zbavit moje tělo hříšných myšlenek. Trýznite mně paní moje. Dvíham schlúchadlo a jsem připraven stát tu, až do skonání, do posledný kapky krve. Hýbejte se lidi a řeknete si odkud pocházíte. Pozvracejte se a naleznete ve svým rozlitým roztomilým mozku kousek svý hrdosti. Hýbejte se lidi. Umírá se až zejtra, král to vzkazuje. Dnes v noci je dovolené všechno. Zatknite mně, spáchal jsem zločin, zločin nejtěžšího kalibru, chtěl jsem být lidský, zahrát si tu podivnou hru, pohádku na prince a jeho princeznu, chtěl jsem milovat, najít si mezi váma tu vyvolenou a drze nezaplatit, chtěl jsem, ó áno pane z celého srdce jsem si úpřimně přál potkat tu, o ktoré vím, že až ji zítra spatřím, bude všechno moje, ona bude moje.To je moje svědomí, svlíkam se před váma jako had, pomalu, pomalu přidávám na obrátkach a nechci se tady koupat sám, vyběhl jsem si ráno koupit noviny a chtěl jsem mít hvězdu a tak jsem utíkal, běžel a smál se a děkoval za to ticho, které jsem uslyšel, slyšel jsem její tichou melodii, spívala mi a já ji hleděl do očí a nechtěl jsem říkat nic, všechny slová by mnou jenom proplula  a do přístavu by se nevrátila jediná loď, ale pane zapomínáte, že já jsem si u vás objednával celý přístav, flotilu lodí ochotných plout celou věčnost. Mám jenom jedinou otázku, plujete se mnou, cítete mně? Já vás ano, cítím vás jak cítí pes lovnou zvěř.

Jednou, když jsem byl ještě malý dítě a cítil jsem ještě vzduch, plynoucí s řádem věcí, houpal jsem se v tom vzduchu, kolíbal se v jeho náruči, bezbranně jsem se oddal, jak nevěsta v tu čarokrásnou nekonečnou vášnivou noc a vůbec jsem se nebál. Tušil jsem, že tá pravá láska, je ta co vám dáva křídla a vy chcete nepřestajne stoupat, stoupat dál až k oblakům, kde na polštáři sedí ta vaše, ta co vám nedá spát. Takhle jsem snil, s hlavou zakloněnou, o závody v čase, toužebně čekajíci na ten okamih, kdy se mně dotkneš, snešes si mě do své náruče a budeš mně hladit, jenom hladiť a podstaty věcí se zahmlej ve svý přirozený podstatě, zakalej se jak stolet stará voda uvarěná v kotli hromadnýho hrobu. Kdyby jsem tak jenom mohl, mohl napravit něco, co jsem nikdy nespáchal, pak bych se snad mohl zeptat na tvý plány.