Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seProsím...
25. 01. 2004
3
0
1522
Autor
Meggie
Zdendovi....
vhozená v řeku pomalu stárnu
choulím se na gauči a vnímám tvůj stín
i když dávno vyprchal tvůj parfém
ze všech zákrutů mého těla tak ksakru dělej něco!
Je mi zima...třesu se koušu odpornou deku
dusím se chlupy a pláčem a steskem
zaschlá krev na zápěstí by mohla vyprávět
tak si přisedni!!!
a řekni třeba jen že venku svítí slunce že prší nebo že kytky chtěj zalejt
a nebo víš co? neříkej vůbec nic...
nemusíš nic říkat!
Jen...mi podej ruku.....
Děkuju - ale - radši to moc neříkej, nebo se budu červenat ;-)
Ve chvilkách, který popisuješ jsem taky plnej inspirace - když je to vhodný, nemám příležitost se z toho besprostředně vypsat, nechám to odležet a pak z toho vznikaj takový zředěnosti, co sem dávám (čímž nechci nijak schazovat svojí tvorbu - jen - nikdy to nedokážu - až na "Světla tmy" - zachytit přesně ten pocit, tu chvilku a pak se nad tím jen zamýšlí - i když třeba nechci a síla, která je patrná u Tebe tomu pak chybí...) :-))
Děkuju :-)
815_0: to nedělám já....ale lidi kolem mě,víš.....někdo se na mě třeba jen usměje, něco řekne a ze mě tohle leze... ale děkuji za pochvalu, od TEBE si jí moc cením.....
Moc hezký a moc smutný... ta druhá část nej... jak to bolí, prožívám...**