Dobytí Bagdádu

Reportér: Celý civilizovaný svět je na vás, na spojenecké vojáky, pyšný. Osvobodili jste utlačovaný národ z područí totalitního vládce.

Vojín Larry O´Brian: No jo. To jo. Byla to dlouhá válka.

Reportér: A co vy osobně? Pociťujete z mírové mise uspokojení?

Vojín Larry O´Brian: Já teda určitě jo. I když upřímně řečeno?

Reportér: Pokračujte, prosím.

Vojín Larry O´Brian: No, já osobně, když teda chcete slyšet můj názor?

Reportér: Ano. Váš.

Vojín Larry O´Brian: Já do ní byl navelenej až ke konci. Někdy v únoru 2005. To už byli Íráčani docela vyfluslí.

Reportér: Můžete to, prosím, upřesnit?

Vojín Larry O´Brian: Byli vyhladovělí. Oni totiž udělali takovou taktickou chybu. Zapálili si všechny ropný vrty a pak neměli za co vyhandlovat jídlo. Všechna ropa jim hořela, což bylo, teda podle mýho, docela netaktický.

Reportér: Ano. Hovoříte o akci Ropa za potraviny, kterou chtěli spojenci eliminovat hrozící humanitární katastrofu.

Vojín Larry O´Brian: No. A taky, že neměli co žrát. Ti Íráčani. To teda myslím, že hlavně.

Reportér: Takže závěrečný útok na Bagdád byl v podstatě rutinní záležitostí, mám pravdu?

Vojín Larry O´Brian: Úplná pohoda. Až teda na bitvu u Al-Fasajíhu. To bylo peklo. Nejhorší řežba celý války. Já tam byl.

Reportér: Al-Fasajíh je, pokud vím, malá vesnička na předměstí Bagdádu.

Vojín Larry O´Brian: Jo. Obě strany tam spolu bojovaly několik dní, fakt řežba. Jenže pak se ukázalo, že to někdo splet.

Reportér: Spletl? Jak tomu máme rozumět?

Vojín Larry O´Brian: No, jak to říkám. Prostě se to blbě vyhodnotilo, to je celý. Nevím, proč by se kolem toho měl dělat takovej humbuk.

Reportér: Můžete být konkrétnější?

Vojín Larry O´Brian: Ona ta práce průzkumníků není taková sranda, jak to vypadá. To je fuška. Furt se plížit, sledovat postavení nepřátel a hlásit ho velení. To se člověk splete, ani neví.

Reportér: Trochu se v tom ztrácíme, pane O´Briane.

Vojín Larry O´Brian: No, my s klukama od naší čety, jako od průzkumáků, víte, jsme chodívali do Al-Fasajíhu za holkama. Ony moc nemaj co jíst, to kvůli tý vyhořelý ropě. A po našich fazolích se mohly utlouct. No a jednou jsme se u nich zdrželi dýl. To byl průser. Vrátili jsme se pozdě, bez informací o poloze nepřátel a navíc zhulený. Mike měl totiž zrovna super hulení, ale to asi není důležitý, že?

Reportér: A co se stalo pak?

Vojín Larry O´Brian: No, víte, my viděli na druhý straně toho údolí nějaký jednotky. Tak jsme nahlásili jejich polohu a pak jsme to do nich prali několik dní. To už jsem ale říkal. Hrozná řežba.

Reportér: Teprve teď se mi to? Ale to pak znamená, že obě válčící strany byly?

Vojín Larry O´Brian: Jo.

Reportér: To je hrozné. Takže Američané zabíjeli Američany?

Vojín Larry O´Brian: Tak to zase ne. Tak zhulení jsme nebyli. Přece poznáme naše.

Reportér: Teď už tomu vůbec nerozumím. Měl jsem pocit, že směřujeme ke skandálnímu odhalení. A vy mi to takhle zkazíte. Tak kdo to tedy byl?

Vojín Larry O´Brian: Byly to tři čety elitních britských komand SAS. Ty jednotky měly klíčovou úlohu při dobývání Bagdádu, jenže to jsme samozřejmě tenkrát nevěděli, že. Takže kromě toho, že jsme si s nimi super zaválčili, jsme posunuli touhle bitvou konec války asi o půl roku. No a tím posunem jsme Íráčany totálně vyhladověli a oni se nakonec v Bagdádu vzdali skoro bez boje. Jo, na nás si nepřijdou. Kdyby neudělali tu blbost se zapálenýma vrtama, mohli jsme tam válčit třeba ještě dnes.

Jsme prostě takticky vyzrálejší, to je celý.