Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSocha v parku
28. 01. 2004
4
0
1168
Autor
Violettka
Obrůstám břečtanem
Zhmotnělá z šedi kolem
Netoužím po městských stokách
Jen občas
Obléknu pavučinový háv světlušek
měkčí než splihlé vlasy
okusující mechové paty
stmelené chladem kamene
ranní mlha přece nehřeje
Nemohu vykročit
roztříštila bych se na miliony kvádérků
a jako s kostí hráli by si psi
tuláci, hledající zoufale obživu jako já
mluvící němost,to nebýt sama
Bezústá lípa pařezem nedýchá
Jak mluvit s obětí rány z milosti
Nashledanou, přítelkyně
Rozloučila jsem se vydrolenou slzou.
U vchodu do ráje rozsvítili lucernu.
Stala jsem se sousoším.
Jak mluvit s obětí rány z milosti
Toto je úžasný postřeh...mám husí kůži, jakmile se snažím to opravdu poctivě domyslet...
TIP...a díky!
moc pěkný a moc nadějný...neříkám to jako vlny ale jako dirty... co mi ovšem nesedí...je věta "rozloučila jsemse vydrolenou slzou"...jinak krása..obrazy se spojitostí!
připadá mi to celý, jako bych ty pasáže četl a četl už jinde a jinde... což třeba nemusí být tvoje chyba,...