Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivot na vozíku ! ! !
31. 01. 2004
4
1
2583
Autor
paranormality
Slyšel jsem dětský smích,
sladký a nevinný,
nejmladší ze všech těch
nadaných bezmocných.
Viděl jsem dětské nadšení
a potom zapadlé oči,
jak život krutě zkazí
málo pevné lešení.
Slyšel jsem dětský smích
a cítil z něj touhu,
odkráčeti se mnou,
odkráčet po vlastních.
Viděl jsem dětské nadšení,
tak jemné a zoufalé,
však připevněné k vozíku,
který to všechno pozmění...
1 názor
Je zajímavý přečíst si tohle dílo znovu po několika letech. Avšak myslím si, že teď mi řeklo víc než předtím. děkuju.. (ale tip už znova dát nemůžu)
Hezký moc hezký! Musim souhlasi s Terezou7 v té 1. části.
Konečně někdo taky myslí na ty, kteří si nemohou užívat život jako my. *
Námět, který má duši. Vybízí k zamyšlení, zda naše trápení (nejčastěji s láskou) jsou opravdu tak hluboká a nekonečná.....Za to dávám *T*. "Strukuturu" básničky posuzovat nechci, hodilo by mě to jinam.
něco mi tam ještě chybí, ale bohužel ti neporadím - třeba časem na to přijdu (nechám to dozrát- mám trochu jinou náladu a uvidíme...)
Rozervanec
31. 01. 2004paranormality
31. 01. 2004
Slyšel jsem dětský smích
a cítil z něj touhu,
odkráčeti se mnou,
odkráčet po vlastních.
tohle je hezký....
ale nesedí mi lešení-nadšení--- to ne..
Zajimava smutna basen, ktera stoji za precteni. Namet je take ze zivota, nekdy staci jen jeden jediny okamzik, ktery uplne zmeni zivot Dekuji za tuto basen a zdravim Vas. Vesuvanka.
Asi máš pravdu, že tam musí kousek "chybět" - někde je prázdno - možná v našem postoji vůči těmhle lidem - vůči postiženým, nějak=jakkoli handicapovaným...
Za komančů bylo všecko OK, po revoluci toho bylo zase moc. Nikdo nás neučil vytvořit si nějaký postoj...
Tak teď už vim, co ti mám říct...
"smutný ale výstižný:-)"