Písmák Ropuší
Na mou duširopucha pušívíc než se slušív lopuší.
Vy bezduší ropušinepušte v lopuší.
Radši za lopuchemi s duchem.
Neb bez duše - i ducha -ropucha nemá tuchajak jehlou uchaprotáhnout velblouda.
Kousek nad duhou
Otevři borůvkové sny,co sladce voníaž tam, kde nejsme už slyšet. Jen jedno objetí. A pak ať si padnou zčernalá oplodídotyků nevyřčených "kdyby".
Jsme kousek nad duhou.
Vrácená zpět
Nech zvadnout luční kvítí. Bezcitná v jediném kliknutí,v bitech zapomenutých foteknavrstvi strach kýčem.
Sevřená, přerýváš nádech- sakra, proč řveš. -nikoho nedojímá,že Tě bolí žití.
Krátká duhová
Zemřela prvnízemřela druhátřetí šla ztuhaa i čtvrtá tuha - ubohá.
Nenašla druha,ba ani družkunatož pak tužkuv batůžku.
A hle. Vzpruha.
Mlha sluší
mlha městu slušíhalí jeho duši
málokdo to tuší
když má plné ušimlhy z ovzduší.
Někdy je lepší mlčet
Až po kolena v orchidejíchnebojím se lehce sklonitk drobným tlamičkám květůabych zaslechla milostný šepot včel.
Rozevřu slepá ústa myšlenektichem zašustí dešťové mrakykdyž položím se do vánkua zakroužím těsně nad pavučinou.
Zaklesnutá v motýlích křídlechzbrkle vypustím balonky slovjenž se zamotají pod kopytasplašenému stádu sarančat.
"Někdy je lepší mlčet"řekneš než se položíšdo klína rozkvetlé louky.
Skrz záhyby Tvých vlasů
Skrz záhyby Tvých vlasůpodnikneme výlet do souhvězdí Lvaa před pádem do království snůzachytím se Tvé ruky.
Skrz záhyby Tvých vlasůdýchám vůni brzké snídaněa navzdory zářícímu ránuchoulím se víc v Tvou náruč.
Skrz záhyby Tvých vlasůochutnám záplavu ranní rosya pak sama nesměle vykročímze společného polobdění.
Skrz záhyby Tvých vlasůdívám se vstříc novému dnia cestou k zamlženým kopcůmzavadím o Tvůj pohled.
Čas kaštanů
Jako kaštan v podzimním čase- pod sebou zbytky minulostipichlavě těhotnánesčetným množstvím lesklých tušení.
Cítím Tvou vůni,líbáš mne do vlasůa zakrýváš mi očisnad abych nevylouplapředčasná očekávání.
Pod tíhou Tvé láskynedávám dost všehoco by sis zasloužil.
Na hranách
Balancuji na hranách- zmírněná těsně před pádemzděšeně tisknu se k obočípřerývaného dechu noci.
Rozpouštím ranní město- v jinovatkovém pláčizrodím se v mírné šílenstvínekonečných výbojů jedu.
Zase mne pustíšjako papírový sen o dospělostia necháš mne potopitabys nemusel rozhodnout.
Balancujeme nahraně- zděšeni těsně před pádemněžně vtiskneme svým očímzbytek podvečerního světla.
Je to snad málo?
krvácíš od dnaa chvěješ se jak strunazvětšená pod lupou
vypouštíš tajné E C H Ovydřené až do krvenekonečného mlčení
bojíš se otočita zahlédnout temné důlkyvztahového skoroprázdna
chceš jen milovatjen to snad málo.
Za zavřenými dveřmi
Znavena věčným brouzdánímv pletené virtualitěza zavřenými dveřmipootvíráš okna vztahů.
Prsty hrají nekonečnou píseň,ztrácíš se v zápisecha pak zavoní létočerstvým makovým polem.
S hříběcí báznístoupáš až k oblakům:bez křídel - zmatenáa nebojíš se pádu.
Proklikáš se na dnoabys umlčela ozvěnu ržánív hloupě nedospěléněžné sebevraždě.
Dopis Tvému srdci
Píšu dopis Tvému srdci,aby ve svém běhuvyťukalo morseovkoucelé moje jménoa Ty ses ani nezadýchal.
Psaní zmáčené od slza jen trochu potřísněné krvíjedné jediné vzpomínkynejistě vepsanédo řádků dnešní noci.
V nekonečném balastunesrozumitelných frází a slovskryji všemocný pocitpodivně prostýv upřímné nahotě.
A na konec vtisknu polibeks fádní příchutí pelyňkupřesně jako v popiskuz čarodějné knihy -lektvar na věčnou lásku.
Říkala jsem Ti...
Říkala jsem Ti,že mě nebolí, když mi nožem češeš vlasy, ostří boříš do mých prsou a pak bodneš až se srdce zapotácí. Říkala jsem Ti, že mne neděsí nevěra tvých myšlenek, hladové důkazy fotografií krájené jako příděl hubeným dětským snům. Říkala jsem Ti, že spolu půjdeme kamkoliv, a tys mne provedl nebeským sadem roztodivnou zeminou, ale kotvíme v pekelné kráse věčných „nemůžu“. Říkala jsem Ti, že jednou složíš své nože, opustíš krvavé prameny vlasů, obrázky naivních vzpomínek z té jediné cesty… Neříkala jsem Ti, abys ničil má slova a sny - tys uvěřil, že můžeš…
Jinovatková
Zas kreslím do jinovatkytichá slova - laskavé obrázky,a čekám, že přečteš si- v odlescích -bolest zmrzlých prstů.
Ve větvích podzimních stromůšumím místo listía rozprostřená krajinoudoléhám ke Tvým uším.
Šeptané výkřiky nočního města- čekám O Z V Ě N U -tichý vzkaz z korun stromů,horký dech na víčkách,ledový dotek,
cokoliv.
Těsně nad ránem
Chyť za rukusvá tajná přání pod celtou splétaná z vlněných snů v jejichž očkách se zalesknou doteky nového dne. Pod hvězdnou oblohou s žabím princem - zakletá vysvobozená zraňující. Vypusť z objetí teplé bochníky slov zapomenuté v esšálku se zbytky vloček kukuřičných polí šustících v peřinkách. Těsně nad ránem s rosou ve vlasech - toužící spokojená krvácíš.
Noční básnění
V rukou oheňnoční krajinou zástup nic netušících chvějících se toužících plamínků ukrytých
Schoulení ve stéblech vynořených očí ve slovech veršů plujeme hvězdnou oblohou a kousek pod ní a nad námi padáčky myšlenek
A taky ticho s koncertem cikád a tlukotem srdcí rozevřených tiše se vracíme krajinou cestou přátelství jemných dotyků dalších dní.
Formulaidó
Williams - McLarren - Ferrari -jeden tým jsme dostali.
Williams je modrýa je stejně dobrýjako třeba Ferrarikterý kromě bompariv hrsti má i safari
do třetice McLarren zelenýna vítězství jak stavěnýstejně jako další týmypřesvědčí nás do hodinyže lepší než-li skládat básnělze potrápit si nohy krásně
do kopce i z kopečkarovně i do véčkadojedó, dojedó, dojedó, dojedó
MAD MAX aneb šílený Mel Gibson
Vyrazila jsem jako každé pondělí na Free Mondays do ROXY, jenže mi jaksi uniklo, že během prázdnin přece ROXY nehraje, ale zato vesele promítá filmečky v NoDu, kam jsme na chvíli zašly. Normálně na filmy chodím s předběžnou informací, tentokrát jsem svoje pravidlo, že "když o tom nic nevim, tak na to nejdu" porušila a poté během několika minut zjistila, že tam hraje jednak velmi mladý a navíc dost sexy Mel Gibson. To mne zaujalo natolik, že jsem se rozhodla zůstat až do konce, i přesto, že jsme přišly o prvních 20 minut promítání (které jsou vždy nejzásadnější).
Děj MAD MAXe jsem pochopila vcelku rychle, nic velkého na přemýšlení to nebylo, ale něčím nepopsatelným mě ten film fascinoval.
Doteky
V zákoutí řas
mžouráš z okvětních plátků
divokých růží
zkrocených
Nádoby duší
Z prázdných nádob očí
drásáš krvavé vzdechy
které přehluší
jen cinkot duší
Křídla Pegasů
Z pneumatik života
seškrabuješ nepoznané ideje -
odmítnuté fantazie
provokativních nápadů
Dvojí hra...
V chemickém opojení
vzýváš Boha,
abys mohla zůstat sedět
a nerozskočila se
Láska na vozíčku
Brodíš se zralou krajinou
zmatena ve své ztrátě -
snídáš tkané vyznání
ve vyprahlých korytech pseudovášně.
Všechna kdyby ...
Když odpustíš všem
kteří tě zranili
přímo do srdce
a najdeš poklady
Čajová fotografie
Když se ztrácíš
ve slokách písní
a piješ datlové tééé
můžeš klidně kritizovat
Irské tajemství
V nahé posteli
s lehkým úsměvem
sníš o pocitech -
pronásledována zuřícími psy
Pro vyvolené ...
Rozpraskané rty zítřků
ztrácí šťávu
když padáš maskovanou tmou
- v červených lodičkách -
Herbář her
V herbáři her
hledáš živé představy
s telefonními čísly programátorů
když chceš doručit zbraně
Banální sny
Zapomenuté melodie tvých pocitů
zašlá ocenění za lásku
filmové výlety do vzpomínek
a víc než skutečná touha
Jako loutka
Jako loutka
ležíš na starém kanapi.
Ležím,
horší než panenka Barbie,
Káva a čaj
Mystifikace čajových lístků
kraulujících konvicí
z nedělního blešáku -
zapomenutá pletená šála
O okamžiku teď
Co je teď. Co je to, co bezprostředně prožívám. Jak nazvat okamžiky, které mne zasahují včase, jenž nelze označit ani jako vzpomínku (minulost) ani jako sen či plán (budoucnost). O co je ochuzen ten, kdo neví, kdy prožívat teď.
Hudební iluze
Bloudíš v osnovách .
z houslových klíčů skládáš
piktogramy
a hledáš přímou
II.
AVENSIS
Ve všech detailech dokonalý.
Takového egoismu
ke svému "dílu"
I.
Snad jazyk mi neupadne přílišnou kritikou,
ale křivé nohy
a macatá stehna
NEJSOU
Hrušková
Když jíš šeříkovou hrušku
chutnáš fialově a modře.
Tulipková jablíčka
chroupeš jedno za druhým
Zcela mimo
Hledáš ztracenou touhu,
chlad – tvůj nový přítel.
slova ostatních
tě míjí a
Láska je jako ...
Láska je jako řeka -
nezkrotná a dravá,
láska je jako deka,
vždy hřejivá a savá.
Kill Bill 2
s dokonalou přesností navazuje na díl první. takže kdo neviděl, (ne)bude z toho mít lautr nic, protože duel těchto filmů vytváří dokonalý celek, ve kterém nechybí nic, co by mohl film postrádat:
boje na ostří meče i pistole (různých ráží), krev a trocha "nechutností" (zkoušeli jste rozšlápnout bosou nohou oko. ), podrazy, překvapení (jaké je to být pohřben zaživa. ) a spousta emocí (vodopády podivných pocitů), včetně těch, které byste ani nečekali:-), časová nesouslednost (seznamte se s "bojovou historií" Černé mamby), která se vám zdá naprosto přehledná a vše postupně zapadá jako puzzle do prvního dílu a vám se pomalu, ale jistě utváří a odhaluje impozantnost této pomsty a o díle ani nemluvě.
Ranní ozvěna
Jako zakrojený chléb
- bez vůně -
krvácíš i v mých snech,
bolíš až do morku kostí
Kopíruj léto...
Najdi barvy léta -
vlož je do svých pocitů
a bez ostychu kopíruj
- když sám nemáš paletu -
Jarní ... zcela nejarně
V jarních výlohách:
láska opět se slevou
naděje ve výprodeji
- dlouhodobě
Kapka z lopuchu
Když jsi na suchu
nech kapku z lopuchu
- v duchu -
stéci až k uchu
V pelíšku
Choulí se v pelíšku
na zádech i na bříšku
v teploučkém kožíšku
zvířecím.
Šup do postýlky
Šup do postýlky
vem si lentilky
ucpi ventilky
matrace
"Vyznání"
Vyznání
Duhové pocity -kvetu beze slov a rdím sepři Tvých vyznáních.
Vykřičet svou touhu -lehce podlehnout -odhodit strach -nečekat.
Cítíš, že musíša já vím, že chci -rozplývat se ve vodách Tvých očí.
Sirovo pyré
Sirovo pyré
"Dáte si, sire,
jablkové pyré. "
"Nedám, 'Žán',
STRACH I.
S T R A C H I.
Trochu se bojím
a je mi z toho nanic,
chce se mi smát:
Lehký holky lověj čolky
LEHKÝ HOLKY LOVĚJ ČOLKY
Bavorský vdolky
prošlý kolky
lehký holky
Hromdotohočervotoče
Hromdotohočervotoče
Ze Země
roste hustě
strom
Touha touží dál
TOUHA . touží dál
Touha - ouha - ha
dlouhá.
Touha touží,
Mlok a poezie
Mlok a poezie
Mlok měl blok,
byl jak cvok,
když si kvok
Mlčela jsem...
Mlčela jsem.
"O čem sníš. "
ptala se touha.
"Po čem toužíš.
IGNORUJ MĚ, lásko
IGNORUJ MĚ, lásko.
Ignoruj mě, lásko.
ostatně - jinak to neumíš;
ignoruj mě, lásko.
KONEC ... ZÍ
KONEC . ZÍ
Tělo duši kazí,
déšť zbavuje nás sazí,
každý na to sází
Znetvořený prostor
Znetvořený prostor
Skrz liány očí nerozeznáš
jemně znetvořený prostor
tvých tajných úleků a
Kopretiny na sněhu
Kopretiny na sněhu
Jsi stále stejně ztracená,
jako kopretiny na sněhu -
ořechové srdce hořce chutná
Kapka vody
Kapka vody
Jsem jako kapka vody,
sama se ztrácím a
tonu v modrých snech.
Vtipná "oslavná" báseň
Vtipná "oslavná" báseň
Táhne se jak smrad,
ten den, kdy budu spát
ve SVÉ posteli.
N I C
písek času prokluzuje mezi prsty,
opojný stav jako příliv laská skaliska,
leknín snoubí se s hladinou a
sedmikráska ledu usměje se vstříc.