Návod jak napsat milostnou báseň.

1.    Nejdřív se musíte narodit. Toto je jediný bod, který opravdu musíte dodržet. (ale vzhledem k tomu, že to dávno přede mnou radili i jiní, věřím, že to víte).

2.    Najděte si múzu. Pokud možno nějakou vaši vlastní. Rozhodně ne žádnou z těch klasických, využívaných, zneužívaných, vymrskaných a odkopnutých tisící básníků, umělců, bohémů a jiných pochybných individuí již dlouho před vámi.

3.    Zamilujte se. Pokud možno nešťastně a nebo alespoň platonicky. A nejlépe nešťastně ... a téměř platonicky.

4.    Střídejte bolest a štěstí, pochyby a naděje, smutek a radost, tak často, jako spodní prádlo. Nebo alespoň tak často jako prádlo ložní.

5.    Myslete na ni - vždy a všude. Před spaním i ve vaně, při řízení v autě (následně pak na služebně Policie ČR, v nemocnici či na hřbitově), v autobuse, tramvaji i metru. V práci,  při jídle, u počítače i když jste s jinými ženami. Ráno, večer, v poledne i v hodině mezi vlkem a psem. Nedělejte nic jiného. Jen k tomu můžete občas přidat palčivé svírání u srdce a třes rukou.

6.    Zahoďte konvence - nemusí pro Vás být jen růže, Manon, kotě, včela, vánek, sluníčko, zlatíčko, ONA, štěně nebo hádě. Přirovnávejte ji k olejovým skvrnám na vodě,  ruskému vejci, disketové jednotce, jednotce intenzivní péče, korečkovému rypadlu na hraně povrchového dolu. Neopěvujte jen její oči, ale i půdu hluboce zažranou v kůži prstů, díru na ponožce, roztomile zašpiněné boty, její odmítání, nejistotu, sadistický sklon vám nadšeně vyprávět o jiných mužích se kterými byla kdy šťastná.

7.    Nechte ji jen naznačovat - to vždy inspiruje mnohem více než fakta.

8.    Dbejte na to, abyste u sebe vždy měli tužku. Na co psát bude vždycky. Po kapsách a v tašce vždy najdete staré vstupenky, účtenky, suché listy, reklamní letáky, kousky březové kůry, pivní tácky a útržky (bohdá nepoužitého) toaletního papíru.

9.     A pak jen čekejte ... slova přijdou.