Agiar - vlkovo prokletí III.

„Tak jak to bylo s Gurnem, Lištvi?“ zeptal se Agiar, když vylezl z horského potoka.

Oba muži odpočívali po dlouhém běhu napříč Ferrským štítem, divokou částí Henamijských hor. Lištvi seděl u rozdělaného ohně a upíral zrak na vycházející slunce, jehož paprsky narudlého světla se odrážely na okolních skalách. Když Agiar přerušil dlouhé mlčení, které až dosud vládlo, Lištvi jen zamrkal a potřásl hlavou.

„Gurn,“ zamumlal si zamyšleně pro sebe. „Gurn byl tehdy stejně starý jako ty teď a nejmenoval se Gurn, ale Íštam. Vrátil se jednoho večera z obchůzky na hranicích mezi Aghriou a Kaisarnem. Varšaj se právě chystal vykonat ortel nad neúspěšným vyzyvatelem o vůdcovství – jakýmsi Korakem. Íštam se vmísil do davu. Dle pravidel boje má vítěz právo, pokud poražený přežil poslední zkoušku, svého soupeře buď zabít nebo jej nechat jít. Varšaj porušil tehdy nepsané pravidlo cti, které říkalo, že vítěz svého soka zabije rychle nebo ho vyžene z kmene. Vyzyvatele Koraka poručil připoutat ke kůlu a dal si přinést důtky. Někteří členové kmene začali reptat. Mezi nimi se Íštam prodral až k Varšajovi.

Pamatuji si to jako dnes. Stál jsem v hloučku mladších adeptů.

Íštam přistoupil k Varšajovi a vzdal mu povinnou úctu, aby mohl promluvit.

Co chceš Íštame, obrátil se na něho Varšaj s důtkami v ruce.

Zastat právo poraženého, řekl Íštam, který se třásl potlačovaným hněvem.

Jediný, kdo tu má nějaké právo, je vítěz a to jsem já. Ustup Íštame a nepleť se do záležitostí dospělých mužů, vyštěkl urážku Varšaj.

Íštam se v tu chvíli neovládl a srazil náčelníka jednou ranou k zemi. Varšaj se pomalu zvedl a pokynul do davu. Odtamtud se vynořili jeho dva synové, Šajer a Bakar, kteří se zezadu vrhli na Íštama. Po krátkém zápase ho spoutali a hodili Varšajovi k nohám. Ten pak Íštama sešlehal před našimi zraky do bezvědomí. Pak se obrátil ke Korakovi. Napřáhl se k ráně, ale pak sklonil ruku s důtkami.

Mám lepší nápad, pronesl s krutým smíchem. Oba je prodám Kaisarským skřetům.

Všichni jsme oněměli, protože tyto odporné nelidské stvůry s Aghriou stále bojovaly. Navíc o nich bylo známo, že své zajatce zotročují k práci ve svých rudných dolech na ledovém severu.

Zbytek vím jen z doslechu. Varšaj ráno poslal svého bratrance za Pishmenem Istmirským otrokářem, který prodával otroky po celém severu i jihu. Íštam i Korak byli pak prodáni skřetům.

Nikdo se neodvážil říci ani slůvko protestu, protože Varšaj v kmeni proslul svou krutostí. Každý z nás věděl, že stačí málo a kdokoliv z kmene bude následovat Íštama a Koraka. Začal jsem sebe i celý kmen Saphiri nenávidět za naši zbabělost. Pak v dospělosti jsem odešel do Ivrie a nechal jsem se najmout jako žoldnéř, snad abych zapomněl. Jelikož však nemám rád města, po šesti letech jsem se zase vrátil, ale ne ke svému kmeni, nýbrž jako výcvikový mistr ke tvému kmeni. Do svého kmene občas zajdu za rodiči.

Když se Íštam objevil poprvé v kmeni Saphiri, nikdo ho nepoznal, kromě mne, ale nikomu jsem nic neprozradil Jsi vlastně první barbarian, kterému to vyprávím celé tak, jak to skutečně bylo.“

„Vážím si toho Lištvi,“ řekl Agiar a usedl vedle Lištviho.

Oba pak umlkli a dlouho se oddávali hlubokému tichu, které přerušoval jen křik ptáků a praskot dřeva v doutnajícím ohništi. Když pak slunce postoupilo nad obzor, Lištvi mlčky pokynul Agiarovi. Zvedli se, uhasili oheň a pomalým tempem odešli zpět do vesnice.