Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŠtestí
08. 02. 2004
0
0
1527
Autor
wilson
V maličkém domečku, kdysi, kdesi:
krbový plamínek v poklidu žhne si,
za stolem otec, syn vzpřímeně sedí
a všední večeři dychtivě jedí.
Synáčka uspí až lektvárek medový,
otec naň pohlédne, takto jej osloví:
"Synku můj maličký, vše bych ti dal,
však bůh si dnes v podvečer tvou matku vzal.
Štěstí je plaché, to odchází hned.
Nazítří tvé matce položíme květ."
Těmito slovy otec ukončil den,
ulehl na postel, obratil se v sen.
Važte si štěstí, jež Vám je dáno,
myslete vždy na to, co bývá psáno:
"Že získat si štěstí je nesmírně těžké,
že získané štěstí nebývá věčné."
Diky za kritiku. Tohle ovsem existuje tak, jak je.
Kdyz jsem to kdysi psal, urcite jsem nepocital slabiky a nepremyslel nad formou. Proste jsem to napsal a nyni prepsal.
Pro uplnost - V te dobe jsem byl v armade asi 40 hodin bez spanku ve sluzbe, takze tva kritika je na miste.
když se podívám na některáé své starší výtvory taky se nestačím divit, neboj, nejsi v tom sám :o)
viz. prouza...
když si převedeš celou báseň na slabiky vyjde Ti toto:
10-11-11-11
12-12
10-11-10-11
11-11
10-11-12-11
tady už musíš sám vidět že to není v pořádku. leckdy se to dá odpustit, ale v případě pevné formy na kterou Tvé dílko aspiruje ne
krom toho Ti nevychází melodika, skladba dlouhých/krátkých slabik, což básni také neprospívá...
o nekvalitních rýmech bez jediné inovace, zajímavosti se netřeba zmiňovat, spíš se zamysli nad obraty typu "dychtivě jedí"... zní to prostě blbě
celkově báseň vyznívá klopotně a kostrbatě,
postavils ocelovou sochu na hliněných nohách...
chce to samosebou jen trénink, a vidím že to není nejnovější báseň, přesto si tuto výtku neodpustím...