Vrana

ach jaj, vôbec mi nevadí, že si napísal sem a nie do správy, veď je to verejný priestor otvorený každému - no a Teba som na báseň upozornila

 

Omlouvám se, že jsem ti kritiku posla na profilovou stránku, vůbec jsem to netušil, myslel jsem, že se ti to bjeví ve zprávách. Musím to jít vyzkoušet na svou stránku, zda je všechno v pořádku.

Evičko, nečiní mi problém, když toho není moc, si vyměnit názory a nemít u toho pocit, že sedotýkáme cti. I pro mne je to neustálá škola, protože, když chci soudit a druhá strana nesouhlasí, tříbí to myšlení.

ĎAKUJEM za kritiku a posúdenie mojej básne, aj za náčrt,toho, ako to vidíš Ty.

Ja som si potom neskôr uvedomila, že Ťa  neskromne žiadam a a trochu aj nútim venovať sa niečomu, čomu si sa venovať pôvodne nechystal. Takže veľká vďaka.

Tvojim argumentom rozumiem - písala som o tom viac pri básni "Vidíš?".

Ahoj Evičko, ten první odkaz,co jsi mi poslala,se mi nedaří zobrazit, když tak napiš název básně a datum vložení. A nyní k vráně. Je stará 15 let a už tehdy byla pěkná, možná víc mnohomluvná, ale pěkná. Zase budu demonstrovat na přepisu, abys to viděla zřetelně. Jde o jednu důležitou zásadu, dbát na jakýsi symbolismus, který ve svém důsledku není víc než projev ve vnímání čtenáře, nechat mu prostor, aby si báseň dotáhl i do vlastních končin, více pak v něm zakončí. To znamená zbavit se otrockého, podrobného dopovídání obsahu. Někdo píše dlouhé básně, protože má schopnost vypravěče a použít řadu srovnávacích obrazů, metafor, ale ty rozvíjí jen jednotlivé části básně, ale v rytmickém sledu nenudí. 

Třeba zde, třetí sloka. Tady není důležité, jakou má barvu peří, nebo že je zvíře, to jako bys psala o člověku, že tím, že je černoch, patří k homo sapiens, tedy něco, co je zřejmé. V té sloce je určujíí strach, a jako symbol černá barva. Zkus si na mém příkladu, který je ovšem výhradně tvým textem, jen zbaveným několika veršů, ověřit, zda je v něm obsaženo vše, co jsi napsala v původní verzi. A pak se pokus vcítit do čtenáře. Dojde mu obsah?  A pokud deš mít dojem, že ano, pak věz, že krátkétexty působí vždy úderněji a čtenář má někde v podvědomí důvěru, že z mála slov se hodně dočetl, že nikdo ni neokecává.

Vrana

 

vrana,

krásna múdra vrana

či nositeľka        

tmy

zla

trápenia?

 

Odsúdená farbou peria,

obyčajným ľudským strachom.

 

Zvedavo natočila svoju hlávku –

- pohyb neistý, váhavý -

rieší svoj vtáčí problém, dilemu?

 

Vložila otázku

a zasiahla! 

 

Čo vidí?

strach, trápenie?  

 tmu? 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                     Neviem.

rádo se stalo, ale já taky děkuji

nevím,neznám, vďaka!!

*

hm, možno tá vrana nie je odsúdená pre svoju farbu... veď.... vrana môže byť aj biela.. a tá je........ úplne iná.... možno odsúdená inak...... ale je to krásne... t

Vďaka, som rada, ak sa Ťa to oslovilo

To není jen báseň, to je názor na svět. Výtečné... i když smutné. Promítá se v tom problém současné společnosti - pokračující odcizování se lidí navzájem. Mnohdy - bohužel - už i v rodině. TIP

tip! :)

*

Jsi prostě úžasná...! Nakonec, ale proč ne...zrcadlo nastavené vránou... Není důležité, kdo nám zrcadlo nastaví (existuje přece i sebereflexe...) důležité je, že to (vůbec) zaregistrujeme...ale hlavně, že sneseme na sobě svůj vlastní pohled, odražený zrcadlem... TIP...a díky!

S reakcí Synáčka je to snad už úplný. TIP* BARBAR

:-)) tak toto je fakt dobré. Naozaj sa zlepšuješ. Nemôžem inak iba tipnúť.

:)

"svůj vlastní pohled, odražený zrcadlem..." V duchu Synáčkovho príspevku mám dojem, že odrážate vlastnú úžasnosť (no, že ma prajne dokážete vnímať). ďakujem.