Bolí-nebolí?

   Musím předeslat,že se ničeho nebojím.Nemám strach z pavouků,nebojím se myší,před injekcí neprchám...ale mám panickou hrůzu ze zubaře.Ale to nejsem sama,že:-)Hrůza mě jímá,už kdyš stoupám po schodech na středisko.Každý krok,který mě přiblíží k ordinaci je těžší a těžší.Nohy mám jako z gumy a žaludek se tam dole v podpalubí houpe a houpe...prostě nádherný příklad čistého živočišného strachu.Jen vědomí toho,že jsem přece dospělý člověk,rozumný a uvážlivý, pokaždé zabrání tomu abych zbaběle prchla.Ale tendence by byly!

      Takže jsem si na tu chirurgii došla.Už to byl nadlidský úkol,ale já to zvládla.Nakonec jsem sedla i do toho křesla.Otevřela ústa a pak už jsem viděla tu injekci.Jo injekce do zadku je injekce do zadku,ale injekci pod jazyk.Bože,to byla věc!Ale pak už jsem necítila nic.Jen jsem žasla nad tím kolik lidí strčilo své ruce do mojí pusy.Už jste někdy měli pět cizích rukou ve vaši vlastní puse?A všechny najednou.Prý zvlástní úkaz...něco si tam rostlo jinak než je běžně zvykem,to se musí vidět.Takže v mé ústní dutině probíhala exkurze a mě pomalu tuhly sanice a nabývala jsem dojmu,že už pusu nikdy nezavřu.Když tam však zůstaly už jen ruce doktorky která stříhala a šila,uklidnila jsem se.Tak teď už to určite brzy půjde do finále.Došlo a já si s dobrými radami odkráčela vítězoslavně domů.

     Ten pocit vítěze však brzy vystřídal pocit krutě poraženecký.To když anestetikum ztratilo účinek a já ucítila bolest.Teda nejsem srab.Bolesti se zas až tak nebojím,ale když máte hlad a nemůžete se najíst,protože vás boli papule jako po hezkém pravém háku,tak je to skutečně tragédie.

   A pokud tohle všechno nebude mít předpokládaný účinek,tak budu dost,ale dost nasr... ..Ale ono mi to bude asi prd platný,že?:-)