Havraně

Sedí havran na větvi a dumá a přemýšlí očko po očku dívá se a myšlenky své konejší hledí na nás na zemi a vidí nás opředené do viny jsme lidmi, jsme Bohy sami sobě jsme kořistí, jsme kosti navršené v hrobě...

Mně se asonance jako jsou "sinalé / bolavé" rozhodně líbí víc než dokonalosť takového "stíny / špíny" (a ještě navíc v tomhle dvojverší, ta figura etymologica "ušpiněná od špíny"... mi tady moc nesedí, ke všemu) Přihlédnout k něčemu... hm... ke snaze či nerozumnému mládí... ale k nebi? Je otázka, zda můžou bejt mraky sinalé. Ono je to siný... asi modrý, původně. Modrákům, houbám se u nás na Valašsku říkalo sináky... ale budiž. Jo, kdo na nás hledí? Mraky (zkroušené a bolavé)? Ale líbí se mi, že má černej pták ještě křídla špinavý od mouru.

Otřesná vzpomínka na tyto mé dny, ta atmosféra je úžasně známá....T

Ach ty rýmy, ach ty rýmy. Budeme od teď všichni svorně psát absolutním rýmem. :o))

Trochu mne mrzí, že některé ty rýmy jsou tam opravdu jen proto, aby se to rýmovalo, i když se tam trochu nehodí např.: sinalé a bolavé. Poslední dva řádky jsou takové zvláštní a nelogické. Líbí se mi atmosféra dílka, zkus to ještě trochu propracovat.

atmosféra se opravdu povedla,ale ty rýmy za každou cenu ji úplně ničí