Písmák Kvítí
Kvítí
Lukáš Potužník
„Tobě to dnes nějak nechutná, co se děje . “ probudil Maryla hlas jeho ženy Rud, když mu před očima zakmitala talířem svejci a slaninou.
Klimbavě kní vzhlédl a zašklebil se.
Smrt ! hlav
Na zádech lebka bílá z kostí
to mu se prý zjeví, kdo od dobra se postí
přiletí a mávne rozervanými křídly.
Ta můra co z temnoty se zrodila
Havraně II.
Sedí havran na větvi a dumá a přemýšlí,
očko po počku dívá se a myšlenky své konejší,
hledí na nás na zemi
a vidí nás opředené do viny
Havraně
Černý havran k nebi přihlíží
temná pera se mu větrem čepíří
sleduje mraky bledé a sinalé
hledí na nás zkroušené a bolavé.
Stíny v očích
Zátoka vCrystal Peak byla bičována ostrým příbojem. Hustá pěna se tříštila o dračí zuby vysokých černých skalisek, která se tyčila zrozbouřeného moře kocelově šedé obloze.
Cáry šedobílé mlhy byly trhány na husté chomáče a hnány proti ostří skalnatých zubů.
Záchranný člun pobřežní hlídky se komíhal ve vysokých vlnách a smýkal kýlem ze strany na stranu.
Chodec
Milý deníčku,
tohle píšu protože vím, že si to za chvíli nebudu pamatovat, a tak píšu co nejrychleji. Omluv proto mé roztřesené písmo. Doktoři mi řekli, že mám mozkovou poruchu. Mám problémy s krátkodobou pamětí, a to co mi kdo řekne, okamžitě zapomenu.
Pokoj
Tma.
Neuvěřitelná tma a chlad všude kolem. Nemůžu se hýbat, necítím nohy ani ruce. Otevřenýma očima bloumám kolem ale tma je tak tmavá, že mám pocit, že je hmotná.
Jsi další
Aukční síň byla nabitá kprasknutí. Společnost kpohledání. Synové prosperitních pracháčů se tu vyvalovali vpolstrovaných sedačkách a předháněli se ve vykupování mistrovských děl, především pak obrazů.
Všeru síně padal prach a ve světlech reflektorů vypadal jako vznášející se mlha.
13 svící
Svícen z kočičího zlata vtemné hale stojí
Ve svém jasném svitu životy ksobě pojí
Svíce zvosku jako hrozivé ukazováky knebi kynou
A ty pak jak se závanem větru a vánku ve tmě hynou.
Noc, která neměla skončit
Noc, která neměla skončit
Ať láska, která je plamenem
Není nikdy zničena vrženým kamenem.
To už není láska – to je víc.
Jak slza...
Amor ut lacrima: oculis oritur, in pectus cadit.
Jak slza je láska: v oku vzniká, k srdci proniká.
Slza po tváři Ti kane
Z hůry vichr knám teď vane
V krvi
Měsíc jak oko umrlce hledí skrz hradbu mraků
Rudý šat, rudý háv oba jak šupiny draků
Hledí na svět perfektní, bez kazu a bez chyby
Na svět bez pánů, bez řádu a bez viny
Jak smrt je noc
V šatu šarlatu v mrazu se do tmy ubírám
hledím na mokrou zem a zjišťuji, že umírám
hroty hřebů soukají se z rakví
má duše teď je rozeklaná ve dví
Hnízdo
Hnízdo
Lukáš Potužník
ALIEN © H. R. GIGER, 20th Century FOX
-----
Proč?
Proč.
Lukáš Potužník
Tmavé postavy ponuře, trochu sklesle, seděly na ledových kamenných schodech, které se stáčely do výšky, kamsi mezi trnitá křoviska akátů, a zadumaně hleděly na sebe. Vítr vanul zpoza nich a křoví se jemně vlnilo v jeho poryvech. Slunce zapadlo asi před hodinou a s jeho pohasnutím ožila noční zvířena.
Šum křídel Andělských
Šum křídel andělských
Lukáš Potužník
Dálková světla vozidel na dálnici se spíjela v dlouhé přerušované linie. Čtyřproudá dálnice vypadala jako silný proud v řece, který s sebou strhává všechno osvětlené okolí do tmavé dálavy.
Peter trochu přišlápl plyn - vozidlo poskočilo a zrychlilo. Mladý úspěšný businessman se vstřícnou a jistou budoucností se šinul za svou mladičkou ženou a dítkem.
Hladina
V rybníce se zrcadlila noc. Hvězdy se chladně třpytily a prohlíželi své obrazy v hladině. Ta teď byla klidná a rovná - žadná ryba si nedovolila ji svými pohyby rozrušit. Břehy na obou stranách rybníku, tam kde se pláž svažovala do kalné vody, vypadaly jakoby ve tmě světélkovaly.
Les nářků
MOMENTO CITO MORS VENIT
(Ve chvíli přijde rychlá smrt)
Horatius
Slunce vyhasínalo. Zapadlo za horizont a vleklo s sebou rudý šat z červánků. Mraky prosakovaly karmínovou krví jeho záře a na růžovém nebi vykreslovaly purpurové obrazce z nadýchaných obláčků. Vítr oněměl.
Stopaři
Jel ve svém fordu skoro osmdesátkou. Tmavý lak se leskl ve slunci a odrážel se po zahnutých plochách nové kapoty. Světlomety se zlověstně mračily a dávaly vozidlu podivný agresivní výraz. V zatáčkách pneumatiky syčely jako rozlobené kobry.
NARCOSATANICOS
Tato povídka využívá několik skutečných jmen a míst, a je ukázkou lidské hrubosti a fanatičnosti. Neříkám, že se stalo jak píši, ale rozhodně vycházím ze skutečných událostí, které se staly v březnu 1989 nedaleko mexické hranice v městě Matamoros.
Pátek, 3. březen 1989, Matamoros, Mexiko
Matamoros je fajn.