Koupání

     Nejrozšířenější koupání je v létě. Plno rodin vyrazí do kempů a chatek a jejich první cesta vede na nejbližší pláž. Jelikož však nejsou jediní, které napadlo se jít vykoupat, musí dlouho bojovat o pozici na výslunní. Když už opravdu žádné místo není, nezbývá jim, než se uklidit do stínu. Samotné koupání je pak rychle přejde.

     Asi druhým nejčastějším případem je koupání doma. Nejraději jej mají malé děti. I já jsem se rád koupal a cákal vodu na všechny strany, ale dnes dávám přednost sprchování. Je levnější a s trochou obratnosti se při něm neocitne zbytek koupelny v prvním stupni povodňového ohrožení.

     Další druh koupání jsem zažil ve škole. Byť jsem se mylně domníval, že koupat se můžu pouze doma nebo na chatě, tady jsem tvrdě narazil. S hodinou fyziky přicházelo koupání. A to při zkoušení. Profesorka nás, když jsme byli viditelně v koncích, vykoupala v problémech a pořád se nás ptala na tu věc, kterou jsme nevěděli. Když jsem se stihl umýt ráno před odchodem do školy, mnohdy jsem byl po zkoušení z fyziky umyt hned dvakrát.

     Také jsem zaslechl rčení „Ten se topí v penězích“. Několikrát jsem se dozvěděl, že lidé utonuli, avšak pokaždé to bylo ve vodě či jiné kapalině. Ale aby se někdo utopil v penězích? Vysvětlením mi bylo, že takhle se topí pouze horních deset tisíc lidí. A tak se domnívám, že ten kdo se topí v penězích, tak se topí na vysokohorských štítech, kam se novináři příliš neženou.

     Kamarád mi také často říkal, že plave v matematice. Možná tím myslel, že když si jde zaplavat do Podolí, tak si bere učebnici matematiky a poté se pilně učí. Pravdou však bylo, že při zkoušení mnohdy vypadal, že neplave, ale spíš klesá ke dnu jako balvan.

     Několik krásných oblastí ke koupání má u sebe tabulku „Koupání zakázáno“. Člověk lačný po informacích se však nikdy nedozví, proč se právě zde nemůže koupat. Že by u nás byli krokodýli či žraloci je absurdní, a jiný závažný důvod pro zákaz mě nenapadá. Je pravda, že ti lidé, kteří nad tím nepřemýšlí se v takovýchto oblastech koupou stejně radostně jako na běžných koupalištích.

      Každý rok na zimu se do televize dostane několik příznivců studené vody. Lidé osmělující se v ledové Vltavě mi nikdy náladu nezvedli. Celý jsem se z nich zimomřivě otřásl a šel si napustit vanu. Červený kohoutek jsem otočil o čtyři stupínky a ten modrý, s velkým sebezapřením, o jeden…