Agiar - vlkovo prokletí V.

„Agiare, bij ho!“

„Šibaku, nedej se, se štítem to neumí!“

„Bacha na sek zhora, Šibaku!“

„Agiare, držíš ten štít jako koště!“

Takové výkřiky se ozývaly z kruhu okolo obou zápasících .

Agiar pomalu s mečem v levé a štítem v pravé ruce ustupoval před mohutným Šibakem, který česal vzduch šavlí a válečným kladivem.

Boj měl pevná pravidla, která hlídal šaman Símonei, jenž stál v hloučku adeptů vedle Lištviho a Gurna. Cílem zápasících bylo srazit soupeře k zemi a naznačit úder na nekryté místo. Samozřejmě bylo bráno na potaz i nějaké zranění. Pokud by jeden z bojujících nebyl schopen po dobu půl minuty vstát ze země, je rozhodnuto. Souboj již chvilku trval, ale zatím nebylo nic jisté. Oba soupeřící zachovávali mlčení. Soustředili se jen na boj.

Šibak byl vysoký, svalnatý mladík, který si s oběma zbraněmi téměř pohrával. Každý ve vesnici věděl – občas se o tom přesvědčil i na vlastní kůži – že co Šibak nepobral v myšlení, měl vynahrazeno ve svalech. Rád si dokazoval svou sílu ve všech zápasech. Agiar oproti němu vynikal trpělivostí a taktickým myšlením. Zlehka tančil v pravidelných úkrocích a nutil Šibaka vyčerpávat síly na údery, které často šly do prázdna.

V jeden takový okamžik odskočil Agiar a hbitě nastavil útočícímu Šibakovi nohu. Pak ho silně udeřil mečem na plocho do hlavy, kterou si soupeř nestačil krýt. Leckterého člověka by síla tohoto úderu omráčila.  Jenže Šibak nezapřel svou nesmírnou sílu i odolnost. Klopýtl, rychle se však otočil a nelidsky zařval. Všichni přítomní zmlkli a ztuhli na místech.

Agiar se zděšeně podíval na rozzuřeného Šibaka, kterému od úst odlétala bílá pěna. Následovala série rychlých úderů, které Agiar odrážel mečem i štítem. Hlouček se pomalu rozestupoval. Šibak nutil svými údery soupeře ustupovat. Tohle nemůžu vydržet dlouho, bojové šílenství se nedá ovládnout, pomyslel si Agiar, když zpocený asi posté odrážel Šibakovy zuřivé výpady.

V jednu chvíli mečem srazil sek vedený na hlavu. Zároveň štítem zachytil ránu kladivem. Ozvalo se rupnutí. Agiar odskočil od soupeře. V ruce, kterou držel štít mu tepala tupá bolest, jenž ho donutila jednat rychleji. Šibak s šílenstvím v očích udeřil současně oběma zbraněmi v nemožných úhlech. Agiar učinil úkrok, kterým se vyhnul svištící šavli a mečem srazil ránu kladivem. Síla úderu mu vyrazila zbraň z ruky. To Agiar však už nevnímal. Rychle uchopil štít oběma rukama, ladným kopem podrazil soupeři nohy a když Šibak padal k zemi udeřil ho štítem do hlavy. Svalnatý adept se zřítil k zemi,kde zůstal nehybně ležet. Ze ztichlého hloučku vyskočila Armen a vrhla se k nehybnému Šibakovi.

„Je jen omráčený,“ prohlásila po chvilce.

Símonei se prodral k bledému Agiarovi.

„Zde je vítěz!“ poklepal ho po rameni.

Všichni spustili hromový pokřik. Na to se Agiar lehce uklonil a svezl se v mdlobách k zemi.

Když se probral, spatřil vážnou Šibakovu tvář rámovanou čerstvým obvazem.

„Dobrej bojovník, Agiare,“ usmál se a neohrabaně ho poklepal po levém rameni, kde se skvěl vytetovaný štít.

„Ty taky nejsi k zahození Šibaku,“ zašklebil se Agiar.

V pravé ruce mu stále ještě pulzovala bolest.

„Máš jen zlomenou ruku,“ řekla Armen, která mu ruku obvazovala.

„A také tetování, které sis vydobyl,“ řekl Símonei, který si uklízel taterské náčiní.

Lištvi seděl spolu s Gurnem před Agiarovým domkem, kde Armen ošetřovala oba adepty.

„Tak co si myslíš Gurne?“

„Agiar je trpělivý tanečník a Šibak je nespoutaný berserk. Tichý vlk a zběsilý medvěd. Takoví se narodí jen jednou za mnohá staletí.“

Oba se pak mlčky zvedli a vešli do domku.