Víla

Jako záblesk, vidina nebo jen klam

mihla se na louce jedna z těch pan.

Bylas to ty nebo snad jiná,

vím jenom to, že byla to víla.

Tančíš si loukou, neznajíc strachu

 a já tě sleduji, ležíc zde v prachu.

Ležím zde potichu, sotva jen dýši,

s tebou si připadám, jak v jiné říši.

Blížíš se ke mně, celá se chvěješ,

dávám ti kabát, hezky se směješ.

Nesu tě v náručí hlubokou tmou,

snažím se přemýšlet jen o nás dvou.

Nevím, zda spím, jestli jsi sen,

konec je nezvratný, až přijde den.

Kdy tě zas uvidím, pověz mi jen,

kolik je na světě takových žen.

Už se to blíží, chce se mi spát,

nevím, zda Kláro mám tě mít rád.

Umírám úzkostí, co bude dál,

lásku nás dvou moc bych si přál.