Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUroboros
Autor
Igor_Indruch
a tady je výklad:
Klíčem je samozřejmě název: Uroboros - had, který polyká svůj vlastní konec, symbol nekonečna nebo také věčného počátku, koloběhu a znovuzrození Všehomíra. Ovšem spefických interpretací je více, např.:
Obraz urobora znázorňuje myšlenku pozření sebe sama a vstup do koloběhu… uroboros je dramatickým symbolem integrace a asimilace protikladu… říká se, že uroboros sám sebe zabíjí aby mohl sám sebe opět zplodit - oplodňuje se a přívádí sám sebe znova na svět.
(C.G.Jung)
Vlnit se svíjet blažený být vlnit se svíjet naslouchat praskotu naslouchat šupinám kameny hladit kořeny laskat
Začínáme tedy s normálním živým hadem. Je to had, který se plazí po zemi a otírá se o kořeny a balvany, což je mu příjemné. My se ovšem s tím hadem ztotožňujeme a vše nadále vnímáme skrze tohoto hada. Had měl vždy pro člověka specifický význam. Budil hrůzu i respekt. V křesťanství je had ztotožňován s ďáblem, přestože ve Starém zákoně toto není nikterak naznačeno. Právě naopak - doslova se tam píše, že "nejchytřejší z veškeré zvěře byl had…" - to znamená, že had zde je jednak symbol chytrosti, svým způsobem i pravdy (neboť Bůh člověku lhal, že plody stromu poznání mu přinesou smrt, kdežto had vyjevil člověku pravdu) a poznání, ovšem na straně druhé také žádostivosti, tělesnosti a smyslnosti. A Bůh také předpověděl věčné nepřátelství mezi člověkem a hadem (ty jemu rozdrtíš patu a on tobě hlavu) - platí to však doslova? Vzhledem k výše uvedenému lze chápat nepřátelství mezi biblickým hadem a biblickým člověkem jako rozpor mezi náboženstvím a vědou, slepou vírou a kritickým myšlením. Takže had nám transcenduje - otírá se o "hranu" - krajní mez:
skrz hranu se mihnout vlnění zachovat vše ostatní pozbýt vlnění zachovat
Had přechází do jiné dimenze (a my s ním), pozbývá hmotného těla a zachovává si pouze svou typickou vlastnost - vlnění. Víme ovšem, že vlnění či "záření" není při vysokých kmitočtech již "vlněním" v pravém slova smyslu, ale spíše proudem částic - kvant. Kvanta elektromagnetického vlnění se nazývají fotony. To znamená, že had (my) se nám mění v proud fotonů (světlo) a tím nám vstupuje do říše kvantové mechaniky. Následující část je takovým hraním si s jedním z paradoxů kvantové mechaniky, že daná částice prochází všemi současně možnými stavy, což se obvykle demonstruje na dvou modelech:
na zrcadlo dopadnout projít na zrcadlo dopadnout odrazit se projít odrazit se nabít elektrodu
"Vystřelíme-li" jeden jediný foton do soustavy zrcadel a
polopropustných zrcadel, kde existuje vždy 50% pravděpodobnost, že foton polopropustným zrcadlem projde nebo bude odražen a podle toho se tedy vydá jednou či druhou cestou a dopadne na jeden či druhý snímač, tak předpokládáme, že podle teorie pravděpodobnosti bude zhruba 50% fotonů zaznamenáno na jednom detektoru a 50% na druhém. Ve skutečnosti však budou fotony dopadat vždy jen na jeden - a to proto, že foton prochází současně oběma cestami a na zrcadlech sám se sebou interferuje - destruktivně nebo konstruktivně - výsledkem čehož je jeho dopad vždy pouze na jeden detektor.
Sranda, že? Pokračujeme dál se Schrödingerovou kočkou:
kočku ze sna probudit mít koťátko v ní mít klubko červů mít koťátko i klubko červů v krabici ji věznit skrz hlaveň ji hlídat vidět svůj let vidět ten zánik života trvání zánik života trvání
Kočka je uzavřena v krabici, na kterou míří pistole, která s 50% pravděpodobností buďto vystřelí a kočku zabije nebo nevytřelí. V kvantové mechanice ovšem dochází k oběma stavům současně, takže kočka je v krabici současně živá i mrtvá tak dlouho, dokud krabici někdo neotevře a pozorováním "nezafixuje" jeden z možných stavů. Náš světelný had (my) je zde projektilem, který má kočku zabít a tak, zatímco vyčkává v komoře revolveru, "vidí" sám sebe jak letí kočku usmrtit. To ho samozřejmě nemůže dlouho bavit, a tak se vydává do vesmíru, k nejbližší černé díře, aby prozkoumal, jak se věci mají:
v černé se ztenčit v bílé se zhmotnit být zase had otevřít tlamu sedmero sluncí nasoukat do sebe
Padá-li něco do černé díry, slapová síla z toho udělá špagetu a roztrhá to dřív, než to do ní spadne. Pokud je ovšem na druhé straně černé díry "bílá" díra, je zde určitá šance, že to, co spadlo do díry černé, se zde zase zhmotní a vylétne ven v nové dimenzi.A možná i v nové kvalitě, co my víme. Každopádně z našeho světelného hada je zase normální had, který jen tak pro zábavu spořádá sedm sluncí. Ta slunce jsou tam opravdu jen pro parádu a pak také proto, že sedmička je magické číslo, že. Had je ovšem po této svačince celý takový poněkud boulovatý a navíc s ním ty sluneční erupce všelijak šijou, tudíž je z něj skvělý vibrátor, který si domů z sexshopu přinese osamělá a neukojená žena (možná si ho taky nechá poslat na dobírku, na tom nesejde):
do ženy vklouznout vlnit se svíjet nechat se omýt odložit na rudý samet
Autoerotika však nevyřeší všechny problémy a nevyléčí všechny deprese, takže žena se nakonec rozhodne se vším skoncovat. Had se mění v nůž či břitvu a znova jí vniká do těla - aby jí přeťal žíly:
její samotu vdechovat zploštit se ztvrdnout zas do ní vklouznout
Na rozdíl od Schrödingerovy kočky nemá žena žádnou 50% šanci, neboť se pevně rozhodla. Had-dýka ji vypadne z bezvládné ruky a zazvoní o dlažbu v koupelně, kde jej seberou kriminalisté a uloží co by předmět doličný do igelitového sáčku, přiloží ke spisu a založí do archivu:
kočka má šanci žena má jistotu zazvonit o dlažbu být zabalen do sáčku přiložen ke spisu
Ovšem co v archivu? Vlastností hmoty je pohyb a tak had uniká z "vězení" právě včas, aby stihl pohřeb "své paní" a dal jí poslední sbohem tím, že se nadýchne kouře z krematoria. V tom okamžiku ovšem sám cítí, že je u konce a touží "uzavřít cyklus". Avšak místo toho, aby se zakousl do vlastního ocasu, volí elegantnější metodu - doletí až na okraj vesmíru, kde najde stejně hmotného antihada - hada z antihmoty. Napálí do něj. Hmota a antihmota se vzájemně eliminují, dochází k anihilaci… hmota i antihmota se bezezbytku přemění na fotony a mezony, mezony dále na fotony - uvolnění energie - E = mc2
Z hada je znova světelný had, vše začiná znova od počátku. Pes jitrničku sežral...
Počátek vesmíru → téměř shodné množství hmoty a antihmoty → obrovská anihilace (vzniká reliktní záření) – malý přebytek hmoty zůstává
Koan na závěr:
Proč ten had ale vlastně na začátku transcenduje?