Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO křídlech
17. 08. 2000
1
0
2735
Autor
Sadaf
Chtěl bych ti napsat o křídlech
co kdysi já jsem měl,
létal dost vysoko
a neviděl,
že jinde je má role.
Já stoupal stále výš a výš.
Ty čekalas mě dole.
Letím a letím - už nestoupám
snad mělo by se klesat?
A pro své jenom " JA´ JA´ JA´ "
Já zapomněl jsem klesat.
Co se mnou?
Když nahoře, kde stačí jenom snění?
Tvé oči upřeny jsou k obloze
a čekáš rozednění.
Sadaf, ach, ja rozumiem...druhá strofa a jej posledné verše sú výborné...človek stúpa a stúpa a stráca pôdu pod nohami práve keď si myslí, že ju nachádza...a ťažko sa mu pozerá nadol, keď si lieta vo výškach...výškach, ktoré sú často výškami sebectva...obsahovo skvelé...aj keď možno neoučesané, ale ja sa pri kritike formou neriadim, sledujem pocity...
Souhlas s Adelanem. Možná bych dal v první sloce : létal jsem dost vysoko. Takhle by myšlenky lépe navazovaly (nenechej si ode mě do toho kecat, stejně básničkám nerozumím).
Tam rychle šup na zem...Docela dobrý, jen se mi nelíbí v té druhé sloce 2x slovo klesat, chtělo by to nějak obejít.
čéče nějaký divný ... rozháraný, neučesaný... myšlenka slabá, forma
žádná...