V elfím paláci

pokračování Skalní říše btw. malá polemika čarodějky vs mágové :o)

Na příští den shromáždil vévoda malou družinu čítající včetně něj asi pět lidí a vyrazili k Smädienu.
Jakmile vstoupili do lesa, připojili se k nim dva elfové, očekávající jejich příchod, a vedli je směrem k sídlu vládce elfů, Chanotha. Palác vypadal jako štíhlá točitá věž vystupující z rozkvétajícího poupěte růže; před ním stáli Chanoth s manželkou Nimborií. Zjevně byli zabráni v rozhovor s vysokým mužem v bílém, výšivkou olemovaném rouchu, když však vévodova družina přistoupila blíže, povšimli si jich a vyšli jim vstříc.
"Buď vítán, Adriene Armisdesi," pokynul směrem k vévodovi Chanoth.
Vévoda se zlehka poklonil a oplatil mu jeho pozdrav.
Chanoth jemně uchopil za rameno vysokého muže a naznačil mu, aby přistoupil blíže.
"Představuji ti Dënuela, Vzletného…"

Vešli do rozlehlé místnosti topící se ve slunečním světle a posadili se ke krémově zbarvenému podlouhlému stolu, jenž sálu dominoval.
"Vyvolili jste již čarodějku…?" otázal se Chanoth.
"Armelie. Momentálně by se měla nacházet někde v Lätiferu," řekl pevně vévoda Adrien.
Chanoth jen pokýval hlavou; z jeho tváře nebylo možné cokoli vyčíst. Jestli si podobně jako Frediron myslí, že vybírám špatnou cestu vedoucí ke zklamání… pomyslel si Adrien, tok jeho myšlenek však přerušil Dënuel.
"Z úzkého kruhu čarodějek, z něhož volíte,… Garaella se pokouší získat posvátnou karafu s mešním vínem řádu mnichů v Mukoanských vrších a bylo by velmi nerozumné dosadit ji z dobré vůle a naděje v pomoc do role Malefiky," řekl směrem k Fredironovi.
"Ostatní ponechme stranou," řekl Chanoth a obrátil se na Adriena, "pokud jde o Armelii, souhlasím s tebou. V Lätiferu teď skutečně je. Přesněji řečeno - král Leon II. ji drží ve vězení a soudní tribunál nad ní vynesl ortel smrti upálením."
Adrienovi údivem spadla brada, ale v momentě se opět ovládl.
"Získala příliš velký vliv na lidi, což králi samozřejmě nemůže být po chuti. Zcela proti srsti mu však bylo, když se jeho poddaní začali obracet zády k bohům a vzývat místo nich samotnou čarodějku," pokračoval Chanoth, "když v období sucha přivolala spásný déšť, místo aby čekala na vůli bohů, získal Leon konečně záminku, aby ji nechal vsadit do žaláře a zbavil se jí. Upálení souvisí právě s tím neblahým suchem - král chce dokázat vesničanům, že déšť vlastně vůbec nebyl vyvolán jejími kouzly, ale rozhodnutím bohů… protože když nezvládne své kouzlo opakovat ve chvíli, kdy bude stát na hořící hranici, tedy v největším nebezpečí… Král se zároveň domnívá, že tím vzbudí v lidech nedůvěru k čarodějnicím a všem čarodějkám, které do Lätiferu po Armelií přijdou, ztíží jejich pozici."
"Ale nebude problém, ji z hranice dostat," dodal rychle Dënuel vidouc zděšený pohled vévody a trochu škodolibé ušklíbnutí Fredirona.
"Garaella by mohla být snadno ovlivnitelná, jestli se pachtí až do chrámu vysoko v nepřístupných horách jen kvůli jediné karafě vína, ne?" nadnesl úsměvně Flamien, vévodův rádce, důvěrník a zároveň i nejlepší přítel. Měl úžasný talent rozehnat blížící se mračna pochyb nebo rozproudit strnulou konverzaci.
Dënuel se pobaveně zakřenil.
"Tohle mešní víno dává čarodějkám schopnost ovládat myšlenky jiných a umění telepatie. Je sice velmi svízelné dosáhnout na něj, Garaella je však schopná všeho… Proto by byla vcelku nebezpečná."
"Ovládat myšlení… proč já nejsem čarodějem…"
"Čarodějkou," uchechtl se Frediron.
"Jaký je v tom rozdíl? Tedy pokud nebereme v úvahu-"
"-Flamiene, ty mě překvapuješ," rozesmál se vévoda, který mu vpadl do řeči.
"Dost podstatný," řekl nakvašeně Frediron, "čarodějnice a mágové, to jsou bytosti tak diamentrálně vzdálené-"
"-a jak?" zajímal se dál Flamien a potutelně se rozhlédl po společnosti, "jsem snad jediný, kdo to neví?"
"Doufám, že ano," zabručel Frediron, ale jeho počáteční rozrušení z toho, že jej někdo může zaměňovat s čarodějkou, už pominulo a nasadil trochu přívětivější tón.
"Mágové a čarodějky… každý z nich ovládá jinou sféru magie. Čarodějky jsou - zjednodušeně řečeno - individualistky, čemuž taky odpovídají jejich schopnosti - jejich magie je úderná vzhledem k malým skupinkám či jednotlivcům, ale vzhledem k zájmům velkých těles má v porovnání s mágy nízkou úroveň. Proto putují podle libosti z jedné říše do druhé, občas se přichomýtnou k nějakému pochybnému podniku…"
"Jak je tedy možné, že se Armelii podařilo omámit lidi v Lätiferu tak, že ji chce král zničit? Myslím tím všechny z Lätiferu, a to už není zanedbatelná skupinka…"
"Protože Lätifer… to je svět sám pro sebe," mávl Frediron pohrdlivě rukou, jako by odháněl nepříjemný hmyz.
"Lätiferinští skutečně žijí trochu v iluzích… je velmi snadné je ovlivnit a nemusíš ani vládnout kouzly," dodal s úsměvem Chanoth.
"Zkrátka - čarodějky jdou vždy za vlastními cíli a jsou v porovnání s mágy lehkovážné. Mágové…"
"… jsou prospěšnější u dvora panovníka či na hradě šlechtice. Svými schopnostmi dokáží svým pánům pomoci ovlivňovat moc. Například ve válečné strategii by se čarodějka ztratila…" pomáhal Fredironovi Adrien.
"Čarodějky se taky na rozdíl od mágů nestýkají a nevyhledávají vzájemně svou společnost. Mágové spolu vychází celkem dobře a pravidelně se setkávají v Simeolu, kde rokují o rozličných problémech. Také získávají svou magickou hůl a znalosti od svého Mistra, staršího čaroděje, který se rozhodl odejít a předat své schopnosti dál."
"Čarodějky nemají svou školu? A co Male Greol?"
"Male Greol byl založen jednou zvrácenou čarodějnicí, která své první žačky získala zkřížením hada s člověkem. Jim nejde o seberealizaci - na rozdíl od "normálních" čarodějek, ale o destrukci a ovládání. To je… nemůžeš je zařazovat pod pojem čarodějky."
"Hmmmm…" zamručel tiše Flamien a zkoušel si v hlavě srovnat příliv informací.
Do haly vstoupil elf ve světle modrých šatech.
"Smím-li vás vyrušit - právě dorazil Merek."
"Merek má na starost záležitosti boje," vysvětlil Chanoth.
"Ať vejde," pokynul směrem k elfovi. Uvolněná atmosféra se pomalu vytratila a všichni se v myšlenkách navrátili k budoucí bitvě.

Adrien stál opřen rukama o okraj balkónku u své komnaty a zasněně upíral zrak do zšeřelých dálek. Myslel na Armelii. Na Aquirifen. Na Dmorgy číhající zatím v zemi pod kořeny Morligů, odkud se co nevidět vyloupnou na povrch.
Nad jeho hlavou zatřepetal křídly orel a spirálovým kroužením se pomalu snášel níž a níž. Pak prudce zamával perutěmi a slétl k cimbuří, znovu nabral výšku a rozletěl se k jedné ze strážních věžiček, kde naň jistě čekal jeho orlonoš. Adrienovi připadalo, jako by křivka jeho letu měla symbolizovat malé vévodství a jeho osud.

---