(SKORO) BLUES O BERNÉ MINCI

1.

Žiju, ted´spíš jen přežívám

Žil jsem s někým jiným

Ted´žiju pracně sám

 

Věřte mi, pokud

Co se mnou cloumá

Je osud

Ten tak zvaný osud

Slavnostně proklínám

 

Já nevím co je štěstí

Možná že na mojí cestě

Čekalo za rohem

A já podanou ruku

Jsem prostě neviděl

 

Já nejsem bez domova

I když to o mně říkají

Jsou to bez toho jen slova

Jak mluvili by o ráji

Domov je ve mně

Nebo není

Jak mám ten uzel rozvázat?

 

Pane soudče

To všecho bylo jinak

Jste zvyklý mluvit se zločinci

Proto jste se hned rozhod´

Nebrat moje slova

Jak jste to řekl?

Za bernou minci

 

Ted´s osudem se honím

Po blázinci

A hledám co mně uniká:

Tu vaši bernou minci

 

2.

 

Z té mojí rodné vsi

Je blízko do lesa

 

Vrátili jim zámek

I les který jsem dobře znal

Se zámkem přišla rodina

Auto pes služky a tak dál

 

Tam

Kde vždy bývala

Lavička u lesa

Seděla holka

A já nevěděl

Že čeká na matku

Že půjdou na procházku

Že je to komtesa

 

Neslušné.......

Co že jsem dělal?

Mám špatné uši

Neslyším

Jak bylo to druhé slovo?

Ten keř byl hustý

Všude plno listí

A mně se náhle chtělo

Někde se zastavit

 

Křičela matka

Křičela dcera

Najednou spousta cizích lidí kolem

I uniformy

Sahali po mně

A já utíkal

I les můj přítel

Jako by se mně bál

 

Ted´s osudem se honím

Po blázinci

A hledám co mně uniká:

Soudcovu bernou minci

 

3.

 

Pouhá moucha

Neposlouchá

Chci ji zahnat

Odkud přišla

At´je aspoń moucha

Svobodná

 

S mouchou se placatíme

Po okně, ploše z ledu

A někdo z velké dálky

Snad pozoruje mě

Jak stále nedovedu

Ten uzel blízko svého hrdla

Rozvázat

 

Moucha si odletí

A mně se hlava točí

V rozpadlém hostinci

Plazím se po kolenou

Ve špíně mezi opilci

A hledám co mně uniká:

Soudcovu bernou minci

 

 

 

 

 

 

 

 

---