Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObnošené kruhy
Autor
Tristram
Obnošené kruhy
Pár vydřených rukavic na dně umyvadla,
a na nich růže, co nikdy neuvadla.
Na růži slza co spadla z vodovodu,
valí se vlna, od lásky do rozchodu.
Vrtám se olověnou trubkou,
padám až do útrob svých vlastních stahů..
Vím, že ty pocity jsou tu k utápění
a nepřestanou, dokud nezkamením.
Dokud poteče krev, dokud smát se a lkát,
budu schopen se dát a bůh ví co ještě.
Dokud se nespokojím, dokud tě neudržím,
pokud se nepokusím, budu pro sebe vrahem.
Dáš se mi? potrat je po zrození,
první je rána, pak až je prohození,
skrz bílé oči, svanuté v bezvědomí.
Ptáš se mě? chtěl bych se obětovat,
vložit ti do rukou svojí krev
a skrze ni vyvolat víry a vzduchem kvést.
Odleť si, budu tu plakat, až zaplavím krví své vlastní oči.
Oddej se, podej mi ruku a roztočím souhvězdí s kolotoči.
Poddej se, nalaď se na stejný výkřik, dodej mi odvahu,
pohled je to co mne podlomí,
vrháš mnou, snad aniž bys chtěla.
Tak trhej mnou! Toužím být přestřihlá včela!
Prorvané sítě v růžových prstencích,
zbourané lampy v obrazcích z písku,
rozlité šály po rukou ztracenců,
kostky a pruhy, dva květy se bály..
jeden uvadal..
A dál jsem se odhodlal k činu co odevzdal štít,
prozřel jsem odstranil hlínu, opráším hlínu a budu jak dřív.
Zraním tě, zraním i sebe, dodám ti, věnuji samotné,
malinké plačící neviňátko, to s nožem v rukou a v zádech.
To, které poznalo nádech a bylo prozrazeno.
Výkřikem mezi slova se plnily odstavce rozlitých hvězd.
Zprzněné podstavce sousoší, zviklané okraje cest.
bázlivé dušení rozmilých poupátek, stržených pro pohled.