Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Balada o růži

20. 03. 2004
3
0
2306
Autor
Meledill

Inspirováno Veronikou Věnováno Veronice

Jsi růže kvetoucí na okraji propasti
Svou růží otvíráš slavobrány ráje
Kolik už poutníku jsi dokázala zmásti
Za noci beze hvězd, když Luna úplná je

Tvé oči smaragdy Věčností zářící
Tvé vlasy nádherný měděný vodopád
Na kraji propasti je víla tančící
Celá je oděná v zelený šat
V drobné své ruce má mdlých růží kytici
Bledých jak smrt a tichých jak pád.

Objetí její je trnová koruna
Lehounkou bolestí se nechávám vést
Krvavým polibkem živí se prokletí
By nachové růže zas mohly kvést

Když poslední soumrak pak ohlásí svítání
A slunce se objeví v celé své síle
Mé tělo tam dole rozklovou havrani
Má duše patří však zelené Víle…


maia
20. 03. 2004
Dát tip
Ach, krásna balada! * Archetyp.

(G)eorge
20. 03. 2004
Dát tip
Archetyp milostné poezie... taková obyčejná.. (ale ne špatná) (G)

revion
20. 03. 2004
Dát tip
..v pohode....

Imane
20. 03. 2004
Dát tip
*

Craerassy
20. 03. 2004
Dát tip
Jen v první sloce...za noci beze hvězd...nějak mi rytmicky přebývá e, stačilo by bez hvězd. Ale to je jen můj pocit. Je krásná a Veronika musí být kouzelná víla.:-) tip a avi

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru