Písmák Dům Marii Aureliové
Dům stál na prašné cestě kousek od řeky. Výhled zokna jídelny na vodu byl kryt závojem palmových listů stromů, které si rostly od nepaměti vždy tam, kde se jim zachtělo. Po staletí vedli lidé boj stímto zdejším plevel, ale vždy prohráli. Jarní deště změnily prašnou, krutou zem vpožehnanou úrodnou půdu, zekteré se rodily palmy se svou neutuchající snahou žít.
Ochrana kulturních památek, je vždy až na posledním místě?
Odpovědět na otázku, zda je či není financování ochrany kulturního dědictví až
na posledním místě, není zdaleka jednoduchá, a její zodpovězení záleží na každém jedinci
a jeho individualitě. Jinak o tomto problému bude přemýšlet ekonom, jinak historik, jinak archeolog, jinak maminka s dětmi na výletě a jinak ministr kultury. Pro každého tohoto člověka je podstatné úplně něco jiného, i když v konečném důsledky usilují většinou všichni
o to jedno jediné. Všichni chceme mít krásné památky, udržované, na které můžeme být pyšní, které nás mohou reprezentovat nejen za hranicemi regionu, ale i za hranicemi naší země, a hlavně, které nebudou životu nebezpečné, pokud možno.
Listopad
Odvál vítrlistopadové listía odkrylstudený betonbez nátěrubez příkrasS kapkami krveOdvál vítr naděječekáme na listopadkdyž jaro ještě nepřišloKdyž zima nás objalav netečnostisílySe procházet a sbíratkvěty zvadlé. S kapkami krve
dalsi basen
Až pochopíš,že láska jejen směsice pocitů osamněníhořkost vůnía stesk beznadějese špetkou krvavých slzdiamantů. Budeš moct umřít,neboť jsi pochopiltajemství života
Zabijte ji
Láska byla sametco pohladído krve a neurazíByla všímčím jsem chtělaaby bylav romantickém klišézávoji s vlečkoua okvětím růžePadají slzydiamanty krveduše,která pláčea žádaZabijte láskuve jménu srdce
Válka
Zavřela jsem oči
a snila o pouši
o jejím tichu
a kruté náručí
ukolébavka
Bereš si mě nakolena
a oči se mi klíži
houpáš mě
sem a tam
Co zbylo
Mazlím se s tmou,s tou, která mi zbyla,miluji se se smutkem,v tichosti a v pokoře. Myslím na jiný svět,utkávám pavučinu vzpomínek,ze které se mi nedaří vyhnatpavouka. Směji se,v tichosti a pokoře. když pavouk s pavučinou zmizel.
rozzzzchod
Krvavá skvrna
vonící
po růžích
zapomenutých na
Milovat bližního svého
Stopy v písku ukazují
cestu lidstva
zapsanou v kronice
věčného života
koloběh života
Denně si šeptáme
pro sebe potají
tajemství křídel havraních
s kapkami sodovky
Myšlenka:)
Odpovědí na otázky života je mnoho. Jen jedna je stoprocentní. Smrt
okamžik
Miluješ okamžik, když:
v postelijakonaloucevlétěhřejeslunceahvězdysvítítymilenkyMěsícezahalenátmouvnímášjakpylzkopretinsejemnězachycujeotvoukůžizatímcotěhladíazimasipodmaňujetvé tělo
Miliješ okamžik, když miluješ.
Dopis
Má lásko,
chtěla jsem Ti napsat dopis
jako důkaz své
nezměrné
milování
Hledáš klíč od mého srdce
aby sis mohl otevřít cestu
k mému tělu.
Se ztracenou
Tobě
Vůně nového dne
mě nutí otevřít oči,
když ležím v posteli.
Vůně tvé kůže
Perly
Černé havraní pírko
Se vznáší nad
Burácejícím mořem
Jako kletba nad našimi hlavami
Svoboda
Křik němých úst,
který v tobě vzbuzuje touhu
být hluchým.
Dusíš se smradem
--.--.2004
Chlapec v horách ukrytý
počítá hvězdy
nevinné oči k obloze obrací
svého Boha o ochranu prosí
Muž
Žadoníš o kousek mé nahé kůže
Prosíš mě,aby ses mě mohl dotknout
Toužíš po mém těle.
Přitom ti stačí plná lednička
Táhni,lásko
Sladké vyznání,
jenž jsi mi v tmavém koutě
šeptal
a ukradené doteky
M-n
Položíš mě do jemnosti přikrývek postele
přikryješ mě tmou noci
políbíš jak měsíc chladnými rty
a hadím jedem otrávíš mé tělo
´lláh
Vzduch prosycený smradem
spálenýho masa
kouř,
jenž štípe do očí,
Děvčátko
Děvčátko ve špinavém koutě sedí
na klíně koťátko
a sní
pohádky tisíce a jedné noci.
Bastet
Poslední sluneční paprsky se dotkly hladiny řeky a za chvíli se již slunce schovalo za růžové hory Údolí. Temnota noci přehodila svůj plášť přes zemi Khémet,jako neviditelnou ochranu. Vhorách na západu se mihla tmavá postava, zdatně klopítající na příkrých skalách, jež se neustále bortily i pod tak malou tíhou mladého děvčete.
Bastet byla dcerou jedné ztěch žen, které se prodávaly vkrčmách poblíž Nilu každému,kdo dobře zaplatil,ať měděnými kroužky či džbánem kyselého vína.
Smrt milenců
Něžné doteky
v chladu hrobky
vášnivé polibky
u smutečních květin
Ďáblova děvka
Něžné rysy tváře
a pozůstatky svatozáře
když zloděje malovala
v tichosti pokoje tancovala
Hřích
Sledké ticho tak podmaňující
a zotročující
občas v dálce zaslechneš Mozarta
kůže s vůni medu
Lásko
Trápíš se láskou,
zamilovaná
Zalíkáš se naději
nemilovaná
Pod rouškou snů
Láska nenáviděná
a milovaná nanávist
unášená na křídlech labutí
šeptají ti své tajemství
.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
Když uvidíš plakat dítě
nad hrobem černý kočky
věz
že jeho zármutek je nekonečný
školní výlet
1. NA NÁDRAŽÍ "Aaau. Čum, kde šlapeš, vole. " zařvu na Filipa, který mi celou váhou stoupnul na hnátu.
Bastet II
Zvedl se vítr a zrníčka písku začala Bastet řezat vočích. Rychle si dala přes obličej roušku a pokračovala vcestě. Neměla vybraný určitý hrob, vlastně ani nevěděla, jak takové hroby vypadají. Ale když před sebou uviděla černou zející díru, něco ji říkalo, že se přiblížila kcíli své dnešní cesty.
Bastet I.
Poslední sluneční paprsky se dotkly hladiny řeky a za chvíli se již slunce schovalo za růžové hory Údolí. Temnota noci přehodila svůj plášť přes zemi Khémet,jako neviditelnou ochranu. Vhorách na západu se mihla tmavá postava, zdatně klopítající na příkrých skalách, jež se neustále bortily i pod tak malou tíhou mladého děvčete.
Bastet byla dcerou jedné ztěch žen, které se prodávaly vkrčmách poblíž Nilu každému,kdo dobře zaplatil,ať měděnými kroužky či džbánem kyselého vína.
*666*
Pár úsměvů
Hořkých jak med
Pár minut opojnýho štěstí
My opilí láskou
Ramádí
Nedávno jsem šla městem,mega obludným bludištěm 21. století. Té hrůzy kolem jsem si ani moc nevšímala,proč taky. Zamilovaný člověk si všíma přece jenom jiných věcí,než je sloup žlutého dýmu vycházejícího z komínů,jichž je po ostravském okolí bezpočet.
Jsem tím,čím chceš,abych (ne)byla
nejsem člověk. ten je jen prach u mých nohou. říká se, že je v lidském srci pro mě místo,stejně jako pro zlo. a také se někdy říká, že já jsem zlo.
Princezna chetitská a král země Khémet
VII. (Nefertiti a Amenhotep III. )
Když mocný Amenhotep III. umíral, odkázal svůj harém svému synovi, následníkovi trůnu, Amenhotepovi IV.
Islám
Jako každý večer sleduji televizní zpravodajství a krom zpráv typu ,,mimozemšťané útočí na FM“ či ,,velké prase dalo zabrat i zkušeným hasičům“ , se dočkám 3 zpráviček, které ani dohromady svou délkou nestačí na délku zprávy o rozverném čuníkovi. Sice každá se týká jiné země a jiného problému,ale jedno mají společné. Islám. Média nám servíruji jen jeden úhel pohledu, ten trošku americký.
Ženo..
Bůh, říká se,
Hříchy odpouští hříšníkům,
Nakloněn je kajícníkům.
Tak se nerouhej
Sen
Venku se začíná stmívat. V chabém světle pouličních lamp, svítících snad už jen silou vlastní vůle, občas zahlédnu obrysy osob. Tuto chvíli miluji. Zapojuji svou fantazii a představuji si tváře oněch lidí, kteří spěchají kamsi do neznáma, lidí, kteří se ženou za ničím.
Nefertitti
Místnost byla tmavá a nehostinná. Nefertitti padla na kolena a slzy jí pomalu kanuly po bělostných lících. Plakala zlostí a bezmocností. Vše, co tak pečlivě budovala se svým milovaným Achnatonem, teď mělo přijít vniveč.
O princezně jménem Láska
Řekni,princezno,
proč pláčeš.
Pro svou krásu snad.
Pro svýho prince.
Mít rád
Chtěla bych bejt na chvíli stínem. Jenom tak. Bloudit světem a dívat se na lidi. Na to jak žijí,jak tráví každej svůj den.
Smrt versus láska
Proč mi vytýkáš, že nepíši o štěstí. Prý je všude hodně neštěstí, a já o něm ještě píši. Jo, a budu to dělat dál, dokud si neuvědomíš, že život není jen o štěstí. A hele, když už jsme u toho, co je pro Tebe štěstí.
Newtonovo jablko
Byl jeden z těch klasických letních dnů, kdy všechno kolem člověka voní, radostně se zelená, zvesela zpívá a celkově se vnucuje svým osobitým kouzlem. Tráva byla vzrostlá, na stromech se již počaly objevovat první plody, počínaje třešněmi a hruškami konče. Pár zpěvavých ptáků, po zimě ještě chudých až na kost, vyhlíželo z keře žížaly, které by aspoň trochu naplnily jejich drobounký žaludek. Nicméně žížalám se moc nechtělo vylézat, bůh ví proč, snad věděly, jaký těžký osud by je čekal.
O Princi
Ráno
když se probudí
když jde do koupelny
když na svou tvář nanese si tu kupu líčidel
Prosba
Prosím Anděly strážný
prosím bohy světa
prosím velmože zemí snů
prosím ptáky jež s lehkostí
Nahá nenávist
Láska je jen převlečená nenávist
a každý jednou pozná
jaký to je
když svlíkneš lásku do naha
nefertiti
Uplynulo mnoho slunečných dnů a Nil se několikrát vylil, aby poskytl úrodné bahno zemědělcům, ale láska mezi Thui a Achnatonem trvala dál, ba zdálo se, že sama Eseta ji požehnala a dala nesmrtelnost. Avšak za těchto slunečných dnů se začal probouzet Sutech, bůh moří, bouřek a pouště, spodobnění zla. Právě Šaj mladé Nefertiti se stal jeho cílem a později domovem. Zabydlel se vjejím nitru a každým dnem ji pomalu zabíjel.
Apis
"Byl býk Apis uctíván v Memfidě jako bůh, jako symbol, nebo jako býk. " Pod tímhle heslem, jež znamená jméno egyptského boha, který je zpodobňován nejčastěji jako býk, nalezneme - podle mého názoru - naprosto neobjektivní názor na historii, kulturu a náboženství Egypta. "Dokázal hlupákům, že jejich bůh může býti nastrčen na rožeň, aniž se příroda pohne, aby potrestala tuto svatokrádež. " Voltaire, člověk jistě vzdělaný, se opovažuje nazývat egyptský národ hlupáky.
Smítko naděje
Alexandra vyběhla z domu. Všude byl sníh. Zavál chladný vítr a ona si přitáhla límec bundy více ke krku. Na tváři ji štípaly slzy.
Smítko naděje
Alexandra vyběhla z domu. Všude byl sníh. Zavál chladný vítr a ona si přitáhla límec bundy více ke krku. Na tváři ji štípaly slzy.
Lídé pouličních lamp
Venku se začíná stmívat. V chabém světle pouličních lamp, svítících snad už jen silou vlastní vůle, občas zahlédnu obrysy osob. Tuto chvíli miluji. Zapojuji svou fantazii a představuji si tváře oněch lidí, kteří spěchají kamsi do neznáma, lidí, kteří se ženou za ničím.
Slavnosti
Dny líně plynuly ve stále stejném stereotypu stále častějších záchvatů. Začínal nový rok a byl čas na slavnosti Opet. Po četných obětinách vKarnackém chrámu se průvod se třemi bárkami- boha Amona, jeho manželky Mut a syna Chonsa, vydal alejí sfing do Luxorského chrámu. Achnaton kráčel za posvátnou bárkou boha Amona a snámahou dýchal horký vzduch prosycený kadidlem.
Lísteček lásky
Sedím na pohovce a přepínám z jednoho programu na druhý. Kolem sebe bordel jak v tanku, na tváři obrovské kutálející slzy. V hlavě se mi honí jen jedna jediná věc…Proč to Adam udělal. Vždyť to bylo mezi námi tak hezký…A on se vyspí s první sukní, co se mu nabídne.
Dcera bohyně Eset
1. Teje prošla zahradami. Měla ráda tuto denní dobu. Slunce svítilo, ale jeho paprsky už nebyly tak spalující.
Aton září
Byl nový den. Aton se vydal na další ze svých dlouhých a nekonečných cest po obloze, vše se probouzelo a krajina byla prosycena vůní znovuzrození. Poušť promlouvala tisíci barvami ke všem, kteří dokázali jen trochu naslouchat zemi a kteří svou zemi milovali. A z této nehostinnosti pouště se zvedalo k nebesům nové město, město nadějí a tužeb - Achetaton.
Bezmoc
Achnaton byl obětí dalšího ze svých četných záchvatů. Jeho tělo bylo mučeno novými a novými přívaly nesnesitelné bolesti, která ho naprosto ochromovala. Ležel bezmocně na zemi, zkroucen do embryonální polohy, z úst mu vytékaly sliny a vytvářely malé kalužky na mramoru pod ním. Černé oči měl vyvalené jako buvol ve smrtelné agónii a uhel, jímž byly oči lemovány, byl dávno rozmazán po celé faraónově tváři.
Smutek jednoho krále
V prvním roce vlády přivedla Nefertitti na svět své první dítě. Byla to holčička a jmenovala se Meritaton - milovaná Atonem. Jméno děťátka měl vybrat, jak se sluší a patří, astrolog. Jméno bylo pro Egypťany velmi důležité.
Zamilovaný Anděl
Na dveře věčnosti S mírným nádechem tupé marnosti Anděl oděný spoře klepe Krev mu z bělostných křídel kape. Dveře věčnosti mu Bůh otevře S mírným odporem na Anděla hledě Povšimnuv si rudých kapének krve Říká mu Bůh hrdě: "Tvá křídla jsou potrhaná A tvář tvá je zanedbaná Jasnost z tvých očí se vytratila Mravnost ze srdce se ztratila A teď už běž Nebo mi to tu zamažeš. " Tak Anděl zraky sklopí Smutně se otočí Protože jednou chtěl rád mít Teď je jeho trestem žít. A tak, prosím, odpusťte že člověk třeba miluje.
Děvka
Na křídlech vážky S prokletím lásky Tváří Tvého Anděla Mysli Tvého Démona S cejchem laciné děvky Daleko od rodné Mekky Na zemi v kaluži Vzdává poslední dík smrti