www.eutanázie.cz

Viděla jsem mou matku, jak si hraje s cizím dítětem. Smála se a dítě se taky smálo. Lechtala ho a líbala ho do vlasů. Pevně ho objímala. Vzpomněla jsem si na jediný pohlazení, který jsem od ní dostala. Bylo mi třináct a právě nám umřel dědeček. Myslela si, že spím. Potom během let se několikrát stalo, že jsme se dotkly, jen tak, mimoděk, vždycky to na mě působilo, jako rána proudem a jako po ráně proudem jsem ucukla. Ale objímat cizí děti jsem ji viděla nesčetněkrát.

Chybí mi máma, která objímá a hladí.
(Jsem mládě vačnatce, před kterým zavřeli vak)*

Byla jsem na úřadě a šla jsem okolo domu, kde bydlel muj otec. Mockrát jsem diktovala do různých dotazníků jeho adresu, pamatuju si ji. Zastavila jsem se na protějším chodníku a chvilku jsem se na ten dům koukala. Vzpomněla jsem si na velikej obraz královny Kleopatry, kterej visel v obýváku, maloval ho táta, vzpomněla jsem si na to, jak mi nahrával na pásky pohádky a pouštěl mi je před spaním, milovala jsem je, i jeho hlas.

Chybí mi táta, kterej ochraňuje.
(Jsem v ozónu freonovej mrak)

Chybí mi bejt dcera, chybí mi bejt dítě, možná proto, že jsem nikdy nebyla, nemůžu dospět, možná proto pořád hledám někoho, kdo by za mě rozhodoval a kdo by mě vedl životem. Sama to neumím.


Záviděla jsem kamarádkám, který měly starší bratry, protože starší bratr je bezvadná věc, starší bratr vás dostane do společnosti a brání vás, starší bratr si vás smí bít totiž jen sám. Starší bratr jde taky dřív do práce a dřív je dospělej a kupuje vám moderní oblečení, o kterým rodiče nemaj šajnu.

Chybí mi starší bratr, kterej je zábavnej a provokuje.
(Jsem jako na zubech plak)

Záviděla jsem kamarádkám sestry. Protože vztah se sestrou je zvláštní věc. Vyrůstáte společně, máte stejnou historii, jako správný ženský si závidíte a žárlíte na sebe, ale v podstatě se bez sebe neobejdete.

Chybí mi sestra, která by mohla teď bejt moje nejlepší přítelkyně.
(Jsem makovice, ve který není mák)

Chybí mi bejt sourozenec. Asi neumim mít vztah ke stejně starým lidem, nikdy jsem s nima nežila. Možná neumim mít vztah k žádným lidem, ani jinak starým.
(Jsem sto lahví okurek, kterejm se zkazil lák)

A potom jsem chtěla bejt manželka. Odvahu k tomu se vdát jsem dostala až pozdě a možná to bylo jen proto, že už jsem byla stará a chtěla jsem děti. Měsíc před svatbou jsem nespala a brečela jsem. Ta zodpovědnost mi přišla příšerná. Brala jsem to velmi vážně. Zato muj muž ne. Cejtil se bejt svobodnej a dával mi to najevo. Na otázku "Chyběla jsem ti?“ odpovídal: „Ani ne.“

Chybí mi bejt manželka, chybí mi manžel, se kterým bych se cejtila důležitá, chybí mi sounáležitost.
(Jsem v universitní knihovně brak)

A děti… Vždycky jsem se dětma obklopovala, v jejich přítomnosti mi bylo fajn, poslouchala jsem je, věřila jsem jim a chtěla jsem je. Chybí mi bejt máma. A vlastně už teď mi chybí bejt babička. Nepřipadám si jako žena, myslim, že aby žena byla žena, musí bejt tohle všecko, nebo alespoň skoro všecko. Ale muj šuplík se štítkem „ŽENA“ je prázdnej. Snažila jsem se ho naplnit něčím, jako je „milenka“, nebo „přítelkyně“, ale „milenka“ mi do toho šuplíku nepřišla dost důstojná a moje přítelkyně mají jiný životy, jsou matky, babičky, manželky, jsou dcery a sestry, nepotřebujou nic zaplňovat. A tak si myslím, že nemám místo na tomhle světě. Myslím, že jsem zbytečná. Zbytečná a nepotřebná. Protože není žádná matka, není žádnej otec, pro který bych byla dcera. Protože není žádnej bratr, žádná sestra. Protože moje snaha bejt manželka ztroskotala. A protože nikdy nebudu babička. A protože svý přítelkyně obtěžuju tim, jak moc chci bejt jejich přítelkyně, je to pro mě důležitý, mnohem důležitější, než pro ně. Bolí mě ten prázdnej život. Vývěva je když…se tam dá myš, tak chcípne. Ve mně už pochcípaly všechny myši a teď jsem na řadě já.

Proto jsem nenakreslila tomu stromu kořeny?**

Jsem stará unavená ženská v soutěži Miss World
Jsem třístá šedesátá šestá přestupná manželka
Jsem sumýš v hejnu mant
Jsem malá karetka v tlamě aligátora
Jsem kukačka bez křídel

Dovolte mi zatáhnout za šňůrku, prosím, prachy jsem složila na váš účet hotově, zaplatila jsem včetně DPH.***

Vysvětlivky:

*Od placentálních savců se vačnatci liší kromě jiného i způsobem rozmnožování. Oproti nim mají samice vačnatců dvě navzájem oddělené dělohy a samci mnoha druhů mají konec penisu rozštěpený. Toto uzpůsobení umožňuje vstříknutí spermatu do obou vagin zároveň. Vajíčko vačnatců je oplodněno již v horní části vejcovodu a stejně jako u placentálních savců je zadrženo v děloze. Zde však již jakákoliv podobnost končí. Zatímco u placentálních savců začne dělící se vajíčko okolo sebe vytvářet velice specializovaný orgán - placentu, kterou se trvale přichytí ke stěně dělohy, zárodek vačnatce nikoliv. V případě vačnatců totiž vajíčko obsahuje mnohem více žloutku nežli u placentálních savců. Jakmile se toto oplodněné vajíčko dostane do dělohy, vytvoří okolo sebe takzvanou žloutkovou placentu, která však není zdaleka tak dokonalá jako u placentálních savců. Rovněž i zde dojde k přichycení na stěnu dělohy a čerpání živin z krevního oběhu matky, ale tento stav trvá jen velmi krátce a zárodek vačnatce při něm využívá zejména vlastních energetických zásob obsažených ve žloutku. Jakmile embryo vačnatce dosáhne dostatečné schopnosti pohybu, což trvá podle druhu od 12 do 36 dnů, dojde k porodu. Embryo je stahy dělohy vypuzeno a hledá si cestu do břišního vaku, kde dojde k dokončení embryonálního vývoje plodu. Na svůj nepatrný věk jsou embrya vačnatců fyzicky velice zdatná. Vždyť do vaku samice musí mnohdy urazit až třicetinásobek vlastní tělesné délky hustou srstí. Během této cesty samice embryo pečlivě kontroluje a olizuje srst v trase jeho lezení. Ačkoliv je embryo zcela slepé a hluché, jeho čich i hmat jsou již velmi dobře vyvinuty. Pomocí těchto dvou smyslů se orientuje na své cestě a v okamžiku, kdy dosáhne vaku, vyhledá první mléčnou bradavku, ke které se okamžitě přisaje. Bradavky se embryo drží takovou silou, že není prakticky možné jej bez poškození odtrhnout. Již v okamžiku porodu je ve vejcovodu samice připraveno další vajíčko k oplodnění. V praxi má tento způsob rozmnožování tu výhodu, že případná ztráta embrya či plodu je rychle nahrazena. Kromě toho vlastní porod samici vačnatce nezatěžuje tak, jako samici placentálního savce. Mládě, které se ještě zdržuje ve vaku a je zcela odkázáno na mateřské mléko, může v případě dlouhodobého sucha či náhlého ohrožení samice dravcem být z vaku vypuzeno a ponecháno svému osudu. Samice vačnatců tak jsou mnohem lépe připraveny čelit případnému nebezpečí, než jejich placentální příbuzné.

**Ucházíte se o zaměstnání? Může se vám stát, že budete muset podstoupit grafologický rozbor.
Co je pro grafologický rozbor potřeba ?
- originál dokument psacím písmem- rozsah minimálně jedna strana formátu A4 bez linek
- text musí obsahovat podpis autora
- text, by měl být psán spontánně, nikoliv opisování
- ideálním materiálem je ručně psaný životopis, vhodné jsou například pracovní poznámky, dopisy atd.
- uveďte prosím věk, pohlaví, vzdělání pisatele a zda je pisatel levák, či pravák
- nakreslete listnatý strom

***Euthanasie, tedy dobrá smrt (z řec. Eu = dobrý, thanatos = smrt) v širším smyslu, je pojem, který zahrnuje několik variant předčasného ukončení lidského života ze soucitu. Hovoří se především o tzv. aktivní chtěné euthanasii (active voluntary euthanasia - AVE), kdy je život pacienta ukončen na jeho vlastní žádost aktivním konáním druhé osoby, zpravidla lékaře. Od AVE se odlišuje lékařem umožněná sebevražda (physician assisted suicide - PAS), která spočívá v poskytnutí takových prostředků lékařem, jež pacientovi dovolí vlastními silami ukončit svůj život (pacient zatáhne za šňůrku a spustí mechanismus sám). Pojem disthanasie se používá pro tzv. přístrojový život, při němž základní životní funkce nemocného zajišťují pouze přístroje, a orthothanasie pak znamená její ukončení, tj. odpojení přístrojů 1 . V tomto smyslu se jedná o další nepokračování léčby (withdrawing) v případě, že je bez úspěchu. Může jít i o nezahajování další léčby (withholding), nebo resuscitace (DNR - Do Not Resuscitate), na pacientovu vlastní žádost.