Zklamání

Uprostřed jasného dne při pohledu na nebe ti hodí písek do očí. Tma.

Proč slunce dál svítí a ty ho nevidíš? Proč jít dál když není cíl, proč? Má to všechno cenu?
Jen se nevzdat a nepadnout. Pro svou vlastní tupou pýchu. Šíje dávno sehnutá, ale jdeš dál. Jen nepadnout na kolena a nevzdat se. Ale třeba je někde v dáli jiné slunce které pro tebe bude svítit. Ta dálka a to čekání tě pomalu zabíjí, srdce puká a chrlí žluč.
A stále pod maskou smíchu se snažíš slepit střípky naděje že bude líp. Začíná pršet a já závidim pankáčům. Retko na pysku a v ruce krabicový. Smířene sockujou a je jim v tý bídě dobře.
Ne, já nepadnu, půjdu dál i když není za čím a proč. Na nebi vyšel měsíc a kolem něj tisíce hvězd. Kazdá z hvězd je sluncem života. Snad je jedna moje a já dojdu smíření.
Třeba, někdy, snad....