Glosa na téma mezí lidské sdílnosti

Jedním z předpokladů lásky a přátelství je obdivovat se druhým bytostem. A vážit si jejich přítomnosti podobně jako si vážíme neslyšné a trvalé promluvy vlastního nitra. Copak znějí naše myšlenky pro někoho jiného než pro nás samotné? Lze se jich snad dotýkat směleji v cizích myslích? Zřejmě nikoli. Vždy nás ovšem svádí víra v naši neochvějnou pravdu. Mnohdy jsme nakloněni si myslet, že cizí mysl reaguje na naše podněty zcela automaticky – jako nestranný a přitom zcela zasvěcený insider či naivní přijímač, který snadno přetlumočí naše myšlenky či obavy a zaseje tak v cizích myslích semínka smířlivého a shovívavého porozumění. Jakoby nám vůbec nepřicházelo na mysl, že naše postoje, úvahy a vůbec celý vnitřní svět představuje pro druhé bytosti krajinu tak neznámou, neprobádanou a přitom velmi nebezpečnou, že se ve svém vlastním prožívání brání učinit ten nejmenší krůček do vnitrozemí naší duše, neboť zde podle nich vládnou sveřepí a věrolomní lvi. Mějme se před nimi navzájem na pozoru, ale hleďme jim občas také vyjít v ústrety s odvahou krotitelů šelem, kteří již odmala znají svého laškovného a zdánlivě hravého protivníka, ale nikdy nezapomínají na jeho ostré drápy.