Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepřed čtrnácti dny
06. 04. 2004
2
0
2706
Autor
hatlalinka
nevím, co dodávat...
Já
Jako bílá paní
Usnula jsem ďáblovi v náručí
Nějak zapomněla jsem na lásku, lásko
Probudila jsem se šťastná
Jak už dlouho ne
A on
Usmíval se
Tak nepředvídatelně
Tak krásně
Jen chvilku…tak krátce
Bílý závoj válí se teď v prachu
Jako bílá paní
Která pláče
A snaží se zapomenout na lásku, lásko
hatlalinka
14. 06. 2004
mě to trochu taky něco připomělo, ale z jiného soudku.
Jen se chci zeptat pokud ty jsi byla ta bílá paní a usnula jsi ďáblovy v náručí.... Co to bylo za parchanta???
Růženka řekla vše důležité - já mohu jen dodat, že kladem takovéto poezie je hlavně upřímnost - tahle je hodně upřímná - dík za to
Růženka řekla vše důležité - já mohu jen dodat, že kladem takovéto poezie je hlavně upřímnost - tahle je hodně upřímná - dík za to
hatlalinka
19. 04. 2004
někdy se to nepovede, bude líp;o)
ale určitě jsi to psala, v afektu, tak mi to připadá a i to se cení ;o)*t
Marky: To ne, sestra se na to dívala v mém pokoji, já jsem seděl u počítače. :o)
Marky: No jo, každopádně jsem byl dost zvědavej na to, abych sestru nevyhodil z pokoje a nevypnul to ... :o)
To o něčem vypovídá. :o))
Mně to taky kupodivu připomnělo telenovely .. dneska jsem totiž udělal tu osudovou chybu, že jsem jednu telenovelu poslouchal (Milagros na Nově) a ještě pořád to na mě doléhá ... brr ... :o)