Bídno

Jde ranní ulicí
podělanou jeho vlastními výkaly
a vidí růžové prasátko,
které se směje.

Do rytmu padajících žhavých uhlů
prská prase noty
a obludná ozvěna připomíná
pusto.

Je krásný den.
Vzduch vilně sladký.
Uhly padají bídákovi do vlasů.
On se směje.

V taktu vlnění havraních vlasů stromů
úchylně se pochechtává prasátku.
Prská slova zlatem obšitá,
prázdná.

Písnička pozvedla mu duši
do mezního šílenství.
Raní koupel v ropě s prasátkem
čistí jeho vadnoucí svědomí.

I krysy vychcípaly
měly asi vybíravý jazýček.
Zuby jim vypadaly
nechutnal jim dnešní chlebíček.

Bídák stahuje paruku ze stromu,
jeho černá hlava temnější je.
Prásátko svléká svou kůži.

Dvě kostry leží spolu,
lížou si pahýly.