Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvojitý monolog
14. 04. 2004
3
0
2208
Autor
teqrilla
...tahle je ze života...
Neodpověděl mi.
Seděl naproti mně jako had
když sleduje myš a neodpověděl mi.
Andělská svatozář smíchu
nechala plenit mou duši armádami úsměšku,
zatímco žár bitvy rozpaloval tenký led,
na němž jsem stál.
Neodpověděl mi.
A přece můj jazyk jindy ostrý jak srpek měsíce
dva dny po novoluní ztěžkl jako kámen.
Neodpověděl mi.
Teď, sedíc doma na posteli
Si stále dokola kladu stejnou otázku.
„Proč jsem se jen nezeptala?“
smutný život vedieš, ale snáď ta môj typ poteší, lebo takéto otázky vedú predsa k múdrosti, a tá je kraásna a veselá
+++
V podstatě se mi to líbí, mám z toho příjemný pocit, ale možná jsem to úplně nepochopila...Proč mužský rod...
(...na němž jsem stál.)
a na konec ženský...
(„Proč jsem se jen nezeptala?“)
???
Cannisha: Děkuju :)))). Hadi jsou dobří v jakémkoliv spojení. Tenhle tam určitě sedí :)))))
Hmmm, had jeden ... ale zažil jsem, jak myš (trošku větší teda) zle hada pokousala. Ono to nikdy není jednostranný :))).
*t+klub
No jo - to je pak těžký. Mužský jsou dřeva nechápavý, těch je třeba se rovnou ptát. ;o)
tohle je dobrý...líbí se mi to rozuzlení v posledním řádku...to je fakt dobrý..:o)