Okružní jízda

Praha. Protivná od pohledu. Jako holka, co má místo mozku šatník. Jako některá z těch, který váží míň, než můj batoh a když nejste muž, co jí leží u nohou, nestojíte ani za pozdrav. Ta, jejíž jméno je v každé druhé větě a přes všechnu impozantnost vám zní jako škrábání nehtů o tabuli. To je Praha.

A vždycky je někdo, kdo říká –ona není taková.-

Blbost.

Vystavuje na odiv svoje předražený hadříky a ví, že tohle zabírá. Turistů je tady všude jako vší. Mluví italsky, japonsky, anglicky, německy, ale hlavně holandsky. Holander v Holandsku se drží svých řidítek a mlčí. Zařve si v Praze. Zapasuje předimenzovanej zadek do restaurace u Orloje, poručí czech beer a to je jeho kulturní vyžití. Když potkáte ve dveřích Němce, srazí vás. Tolik let po válce... Sedm Italů v kroužku ignoruje průvodne a svatého Víta. Mají mobily. –si, signor, si...-

Praha musí mít solidní depresi. Jejím ctitelům jde jen o to jedno. Okružní jízda, czech beer, suvenýry. Pořád stejný. Holka, to máš z toho, že jsi hezčí než ostatní. Měla bys to ráda, nebýt těchhle pokrytců, co jsou ti věčně v patách, já vim.  A zároveň potichu dodávám –sežer si to.-