Procházka

Bylo parné sobotní odpoledne a tak jsem si řekl, že se půjdu projít k nedaleké vodárně. Rád se procházím a tak si říkám, že to nemusím brát hned tou nejkratší cestou, která mě napadne a že si to budu štrádovat přes les. Krásné ticho a příjemný chlad mě hladily po duši. Jak je na světě krásně, říkám si zcela upřímně, nic mi nechybí... Zarazil jsem se. No skoro nic. " Peníze ! " zařvalo na mě svědomí hlasem více než mohutným.
A co já, člověk , který maká do roztrhání těla, aby uživil párek hladových krků a neméně upracovanou manželku.Zapálil jsem si cigaretu, abych se uklidnil a přišel na jiné myšlenky. Sakra, nemám ani sirky, ani zapalovač. Co se mi ještě může stát? Při tomto jednostranném hovoru jsem se přistihl, že se stále pohybuji, ale nemám ponětí kam. Propadám panice, protože nemám tušení, kde se nacházím. Začíná se smrákat a hezké parné počasí se mění v hrůzostrašnou chladnou tmu. Nevidím si ani na špičku nosu a jdu, kam mě nohy nesou.Nedonesly mě  ale moc daleko, protože úpím a svíjím se v křečích a bolesti. Jako by mě něco sežralo nohu. Vedle, šlápl jsem do nastražených želez. Křičím jako zavalenej horník. Slyším zmatený křik a zároveň vzdalující se běh. Ležím mezi stromy a pomalu krvácím. Poslední myšlenky mi běží hlavou. Zasraní pytláci.