Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svíčka

27. 04. 2004
1
0
1348
Autor
Wlčice

deprese...

jsme sami v pokoji

mlčky jíme večeři

slyšíme zvonění

a nikdo nejde otevřít

 

hedvábná smyčka tiše dusí slova

jen ticho volá po výkřiku

jen ticho bije na poplach

 

city už ochladly

snad někde dávno – cestou

emoce skrýváme

pod neprůstřelnou vestou

 

bez slz i bez smíchu

snad možná někdy s hněvem

jen občas hořkým úsměvem

bezhlesně potvrdíme

jak moc jsme si cizí

 

hlahol a veselí samotu neodradí

jen svíčka v temné zemi

svíčka s nedostatkem vzduchu

neděje udušena – jako poslední

-jak vždycky říkávali

 

srdce jako rudá růže

zčernalo a zchřadlo

z marného čekání

 

dva herci na jevišti

avšak bez diváků

žijí mrtvý život

spolu v samotě

 

zbyl jen popel který dusí

oheň zemřel kdesi, kdysi


sidonia
29. 04. 2004
Dát tip
hm....................

vesuvanka
28. 04. 2004
Dát tip
Tve vyjadreni pocitu je mi blizke. Kdysi jsem napsala basen "Melancholicke variance", z niz jenom na zaver: ...vyhasl ohen a jeho zar, zustal jen popel... Ale i z popela se zivot rodi, seminka rostliny slunce zraja hladi, barevne kvety se oteviraji a srdce poutnika pookreje. A to bych moc prala i Tobe, aby srdicko pokralo. A davam Tip

Feanor
27. 04. 2004
Dát tip
"pod neprůstřelnou vestou" mi tam nijak moc nesedí, jinak ¨se mi báseň líbí

Elyn
27. 04. 2004
Dát tip
není na tu beznaděj příliš mnoho slov? copak je už úplně pozdě? . . . . ještě dýchají....!

drfaust
27. 04. 2004
Dát tip
jestli je ti teda patnáct??? tak sem jelen z toho o čem píšeš... v textu je pár nápadů... ale bože: škrtat, škrtat, škrtat!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru