Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seWiesen
31. 08. 2000
1
0
1750
Autor
Kangi
Dvě těla života zbavená
s rukama propletenýma v posledním obětí
bílá ňadra vzývající k souboji
opálená hruď s otisky rtů s třešněmi
Říkal že je to příliš bolestné
dívat se navzájem do očí
lehce se dotýkat kotníků
a vzepnout v křeči nepoznaných rozkoší
Říkala že ten okamžik ji navždy umazal
kdy stál a polykal hltavě
to bledě modré tělo s nohama hadíma
a s vlasy uzrálého konopí
Dlouho se jí díval do očí
čet ta sladká slova vyznání
cítil zástup mužských těl do ní vstupujíc
a uvěřil že je to smrtelné
Dále chodí ti dva s mázou bláta na čele
a skrz špinavou čmouhu rozbředlého světa slaných slz
vidí stále ty dvě těla hořce nasládlá
už provždy života zbavena
Nejsem si jistá jestli chápu,ehmm asi ne ,ale stejně se mi Celkem líbí:-)
Jo! To tedy má atmosféru!
Prolog je zajímavý pro svou nesrozumitelnost, probleskující fantasticky barevným významem, ilustrující tak "tupou omezenost našeho vnímání".
Samotná báseň: škoda překlepů a chyb ...: "rozřezlého" vnímám spíš jako neobratnost (v tomto kontextu) než lingvistický výboj.
Volně v próze plynoucí báseň bez veršů, do slok řazena jen tematickými podcelky vývoje sdělení.
Až na výšeuvedené detaily je však cítit prožitá osobní zkušenost a jazyk se pomalu kultivuje, což je cítit z plynulého tempa slov, která plynou dosti hladce a občas jsou velmi pečlivě volena. (škoda že jen občas...)
stále vidoucí mrtvě živí
některé věci ve své neskutečnosti
a přesto
oživlé obrazy