Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePovídánka pro tebe, když už nemůžeš spát
01. 09. 2000
9
0
4062
Autor
Olí
Maminko, jsi už blízko rána.
Zas se ptáš, jestli budu vdaná,
zda budu štěstí mít a dítě
a hádáš, jestli uslyším tě,
když vzdychneš teď a skápne slza.
Víš, že bych byla nejspíš drzá
a předvedla ti, ba co více,
odborný výklad o psychice:
jak nemáš myslet, nemáš cítit...
I když vím, že se nedá svítit
a z hlavy mlýnky naleštěné
přednáška sotva odežene.
Maminko, možná překvapím tě,
když zašeptám teď: Buď jak dítě,
které na duši nemá flíček
a jen tak čeká u sestřiček,
jež založily na hostie.
Den probudil se - ledva žije,
škola je zatím uzavřená
a děti přišly ze studena;
v klášteře sedí jako pěny.
Hostie jsou už rozpečeny...
Buď za ranního soumraku...
jak tenkrát... svědkem zázraku.
Falko, já si tolik přeju, aby si mě někdo celou přečet (myslím, že jsou jen dva lidi, co mě mají hodně přečtenou - příšeráci moji milovaní! Olí.
Jen dočkej času, brzy budu připojená, aniž bych všechno draze platila, a ty jsi jedna z vytipovaných, na které se vrhnu :o)))
Hej, já tě nechtěla poplašit, okamžitě se v r a ť ! ! ! :o)))
Olí, tohle mě moc oslovilo. Je dobrá formou i sdělením, je přitažlivá. Je jemná a voňavá...
Zatím tip a časem si tě přečtu celou.
radíš mamince buď jak dítě
a tím jí šeptáš - miluji tě
není to nemoc, tahle slova,
kéž plynou stále, zas a znova...
Příjemně překvapená suva
Dík - tohle je má první básnička pro mou mámu - za tu fůru let, co píšu. Takže to hází i se mnou. Druhá sloka je její dětská vzpomínka.
Nevím, jak mi vydrží smířlivá nálada a nadhled, ale chtěla bych v "povídánkách" pokračovat (jako obvykle - mám tři povídánky a už mám vizi knížky a mám k ní napsaný úvod... uáá!). Díky Vám všem. Olí.
Tak tohle se mi líbí moc. Snad jen mi kulhá to "jak nemáš myslet, nemáš cítit...
I když vím, že se nedá svítit"
Jinak jsem se u toho skoro zasnila, mírně smutně, ale oslovilo mě to, ba, jsem dojata. Máš u mě tipíka.
"Nedá se svítit" říkal můj otec, když jsem si jako malá stěžovala na něco, s čím nemohl nebo nechtěl nic dělat.
Beze slov
Tohle se nedá komentovat nebo kritizovat
TIp
Moc se mi líbíš....
tip. olí, nechceš svoji maminku taky poslat na déja vu /nebo jak se to píše?!:O)/